Ranní příjezd do turistického Alghera byl jako z románu pro marťany. Užíval sem si čumendu na záliv, když přijela skupinka kološlapačů a paní říka ukazujíce na mě: ” heleďte, ten je ale naloženej”.., “Zato vy jste to odflinkli” povídám já. A všichni zůstali opaření jako Saddám, když ho tehdy našli. No jasaaan, cestovka si tedy našla mě a já si našel zase onu prostějovskou cestovku s názvem Vlha!! Sice je to zvláštní název pro cestovku a pořád nad tím přemýšlím. Neměla to být Mlha? Případně Vlhká?..Vědí to majitelé vůbec? .. Ale na druhou stranu Mlha Vlha – přineslo mi to dvě plechovky Radegastu. Češi si umějí vypomoct kdekoliv a kdykoliv. Dal jsem si tedy ranní cafe s Radegastem a užíval si cvrkotu, když kolem zčistajasna projel turisticky vláček a v něm pouze dva Němci. Setkali jsme se očima a oni šeptli “Gutten morgen”.. Stačilo, platííím… jedu zpátky do Středozemě!! S těmahle tu nebudu. Nevím, čím jsem si pomohl, ale všechny cesty mě vedly na druhé největší město Sassari. Byl jsem prostě do města vtažen jako hovno do hajzlu.. A mohl jsem klidně i brzdit. Nejhorší byl roj aut, kterému jsem odvyknul. Mám před očima propagační leták: “Sardinie jako cyklonebe!! Nikde jako tady!! A proc? Protože na milion obyvatel máme jen sto tisíc aut!! Tak tohle mi dnes mrkalo v očích, když sem se snažil přijít na to, proč vyrazilo sto tisíc aut zrovna dnes mým směrem. Že by mě taky hledali?
