.. za nepřetržitého ňafání lišek. Zvířata tady na ostrově jsou až neskutečné hlučná. Kdyby tu měli myslivce jako u nás, tak by po večerce držel hubu i poslední datel. Ale to néé, tady jsou všichni free a budou si kibicovat do rána! A já přitom potřeboval echt dospat do zásoby. Čekala mě poslední sardinkovská stokilometrová etapa, kterou jsem si upravil dle libosti do hor. Vedro mě ale stejně vyhnalo z kopců dolů k moři, abych si mohl zasolit hubu a hlavně, abych zdarma využil sprchy na pláži. Jelikož jsem jediný, kdo tu leze počátkem května do moře a stejně tak i do sprch, stavám se vítaným zpestřením pro místní děti. Asi jako Šáša Burger nebo Santa Coca-Cola. S některýma dětma jsem se i vyfotǐl, ale když se na to zpětné koukám, vypadám jako zarostlý smradlavý vagus, co si chce osahat cizí dítě. Naštěstí je poblíž moje kolo, které dává rodičům na srozuměnou proč vypadám jako úchyl. Bojím se spíše některého z fotrů, který to kolo přehlédne a seřeže mi hubu uno due a navíc mi vytáhne film z Iphonu..(tam přeci není film, haha.. nebo je?) Zážitkem dne zůstavá pokus dvou hovniválů přeběhnout s jejich hovínkem cestu. Bylo to k popukání, bo se nemohli domluvit kdo bude kam tlačit. Nez jsem je stačil naaranžovat a vyfotit, vyřítilo se auto a zničilo mně i jim potěšení. Nejraději bych toho řidiče přizabil, ale jak bych mu asi vysvětloval co napáchal?? Debil!! Což mi připomíná sebe jako hovnivála. Na ostrově se velice těžko kaká. Tedy kaká se lehce,no těžko se hledá “kam s tim” když je vše oplocené. Kamarádka Venda říkáva “vem hovínko na výlet “, což je fajn, ale nemůžu pořád sloužit jako cestovka pro trus. No a včera jsem zahlídnul kamennou ohradu a pusto prázdno. A tak jsem ji přeskočil a stornoval hovinku zájezd. Letmým pohledem jsem pochopil, že tu nejsem první. Přeskočil jsem zídku zpět s pocitem dobré práce … A objevil se kůň. Ješte že nepřišel když jsem v jeho revíru valil oči. Už už jsem chtěl odjet, když sem s hrůzou zjistil, že kůň má na kopytu můj toaleťák. Bože Kriste.. valím pryč. Z té představy, že kůň dojde s mým hajzlpapírem až na farmu a majitel už ze zvyku zavolá “tak kdopak nám dnes píše, Jurášku??..
