I zavedla mne cesta skrzevá neproniknutelné deštné lesy do osady, kde mi místní poradili, abych nevynechal jejich raritu Glowworm Dell, čili ďouru v zemi, kde se usadili svitici červi. Spustil jsem se tedy do vlhke černé ďoury, abych viděl svítit červům prdele a na malý moment jsem si přál, aby me jednou sežrali přesně tihle diskotékoví červi a ne nějací obyčejni zhasnutí kreteni.
Dojel jsem do osady s poetickym nazvem Hari Hari a zašel si do jediné zdejší nalevarny na zachod. Nu a jelikož byl patek, v hospodě to hučelo jako u nas doma, před hospodou bylo snad dvacet párů galošů a osazenstvo uvnitř v ponozkach-bo tady se farmáři před obchodem ci hospodou vyzouvaji, aby nenasvinili! A tak jsem si dal jedno pivo…a druhý…a třetí…a pan hospodskej povídá “ tak spi na dvore” a ja řekl” tak jó”…a podival jsem se na nápis co mel nad vyčepem kde stálo: Dokážu odolat všemu, kromě pokušení! A tak povídám” dejte mi ještě jedno pivo”.
Prijizdel jsem druhý den do ledovcové oblasti a mel jsem po náladě. Misto dechberoucich výhledu na hory jsem videl jen mraky do půlky kopců. Jakobych si zaplatil jen 50% ceny. Mlha a mraky mi srazily moralku na dno. Objednal jsem si hostel pod ledovcem Franz Josef a dal na radu z recepce, ktera znela: zitra rano mezi 8-11 se udělá v mlze trhlina a bude jedina možnost si užit výhledy. Nu a v sedm rano jsem jiz slyšel hukot soukromych helikopter, jak preletavaji nad ledovcem a nabízí turistům nevsedni zážitky. Narval sem kartáček do huby, učesal kvetak, sežral banan a za hodinu uz stal pod ledovcem Franz Josef a za dalsi dvě hodiny pod ledovcem Fox. Navic ted uhanime ve třech. Společnost na kole mi dela francouz Nebul a švycar Johenes. A svět je po mlze hned veselejší!
