Stoupal jsem k úpatí dechberoucí soustavy sopek narodniho parku Tongarino. A zatímco já stoupal, teplota klesala. A klesala tak rychle, že jsem mel na sobě čepici i rukavice. A když se k paní kose přidal pan vichr a pan liják, pochopil jsem-drkotajíce zubama pod starym eukalyptem-že jsem více& méně v prdeli. Zkusmo jsem juknul na Booking, zdali v téhle pustině nezačaruje – ejhle!! Nocleharna pro horolezce za šest stovek v pokoji pro osm a navíc jen pět kilometru od mého já!
V nocleharně jsem ku své radosti nasel Brunna – klučinu ze Španělska, který jede na kole svoji prvni velikou jizdu. Brunno mi s hrdosti oznamil, ze jeho sestra žila dva roky ve městě Brno, ale ze odjela pryč protoze tam žili strašidelní lidi. Sestra bude asi frfňa! A Brunno navrhl, ze ma nějaké suroviny a ze můžeme společně uvařit spagety carbonnara. No jak je libo, jsem jedno velke ucho i jazyk Brunno. No a Brunno dal na stůl těstoviny, vajíčka, slaninu, výběrovou šunku, česnek, cibuli, bazalku, sádlo, parmezan a kořeni…A ja dal na stul konzervu sardinek a zbytek tvrdého syra. Brunno se na me chvilku dival a pak řekl, ze to raději cele uvaří… a ja at treba nachystam talíře a napustim vodu do skleniček. Aby se neposral! Sardinky v Carbonnara ještě nikoho nezabily a dodaly by tomu chuť. Ostatně nechapu, kde všechny ty suroviny veze?? Tady něco nehraje!! Brunno je čert! Každopádně jsem lepší carbonnara ještě nejedl. Ale svůj podil na tom mel i fakt, ze jsem asistoval! Celou noc venku burácelo a ja se tetelil blahem v posteli. Ranni azůro jen potvrdilo slova starého pana se kterým jsem ze zapovidal na kávě schovany před silným lijakem. Stary pan povidal: všude okolo je spousta nádhery, ale teď jsou mraky, tak vidíš hovno! Počkej do zítřka na slunce a budeš v raji!
A tak se i stalo. Nebyl jsem schopen odtrhnout oci od čerstvě zasnezenych vrcholů sopek, navic jsem nastoupal na stezku po staré železniční trati vedouci po starých mostech a deštným lesem, ocitl jsem se taky v Tangiwai na miste nejvetsi zeleznicni katastrofy všech dob, kdy 170 lidi v roce 1953 zahynulo přesně na Vanoce poté, co voda odnesla zeleznicni most, aniž by to někdo mašinfírovi řekl…a nakonec jsem zakotvil ve stanu u půvabné řeky s ještě puvabnejsim pivem v ruce.
