Tři dny takřka mimo lidi, s minimem jidla a ve vlastnim smradu. Udělal jsem jasne rozhodnuti a objednal si zkrzevá Bůůking spaní u paní Helen. A tak se ted peleším v peřinach, vycintal jsem ji vsechen šampón, otrhal nehty, vytyčinkoval uši, sežral sušenku psovi a moje nabíječky horlivě nabijí vše elektronické takovym fofrem, ze pani Helen pravdepodobne přijde nabidka na zvyšeni sazby za elektřinu.
Mam za sebou absolutně grandiozni dny, kdy dokázal jsem vystoupat do kopců na start kultovni stezky Timber Trail. Pres 80km famózniho single trailu deštnym lesem v krajině nikoho, traverzy pres hluboka údolí skrze dechberoucí závěsné mosty, divoká přiroda, památnik středu Severního Ostrova a já sám osamocený. Tohle se nedá popsat, jedině prožít a za tohle Zeland dostava deset bludišťáků. Tenhle kultovní trail vznikl diky ochranařům, kteri se přivázali v pulce minuleho stoleti ke stromům, aby zarazili těžbu dřeva v narodnim parku kolem sopky Mount Pureora. Těžaři nasraně odešli a nechali v lese všechno, včetně traktoru s naloženym dřevem. A ten traktor se tak přes noc stal mementem
V noci pred startem jsem ale procitl a zachytil signaly z břicha. Něco ve mne zabublalo ( pro angličany “something bubbling”)a ja pochopil, ze na mne zvoní večer sežrané fazole. Uprostřed noci jsem tak sebral hajzlák, nůž a čelovku, a vydal se nebojácně v žabkách narychlo do deštného lesa. U velkolepého tlačícího finále jsem na moment zapnul čelovku a zjistil, že se prišla podivat všechna zvířátka z lesa. “ Nebojte se,..jsem jedním z vás…pocházím z opičky..jen jsem si přišel na chvilku dřepnout…”
Jelikož je ale tato země tak extremně pruderní, raději jsem rano šel vyhledat do lesa svúj bobkový list, abych jej zahrabal. Ale zvířatka z lesa byla rychlejší a co nezbaštila vačice , to domlaskl kiwi…Pomahám holt držet tuhle zemi v přírodní spirále