Le Pont de Mont Vert – Lac de Charcoral

Hlavní zprávou dne je, ze na to psaní nevidím!!. Kurva já snad potřebuju brýle!

Přespal jsem v kempu jako člověk. Jelikož to byl takzvaný Obecní Kemp neboli Camp Municipal, přijal jsem tradiční hru na placení neplacení. Obecní kemp ve Francii se totiž vyznačuje tím, že má recepce pracovní dobu. Většinou do 19:00 a pak od deváté ranní. No a já v tomto případě často hrávám hru, kdy nechtěně přijedu kolem půl osmé a ráno záhadně spěchám. Já vím, že se to nemá… ale mám tak malý stan a tak malé kolo a mám jenom metr osmdesát. Za to se snad ani nedá zaplatit. 

  Byl jsem tedy vzhůru časněji než je běžné a započal stoupání na vrchol Mont Lozére. Kolem desáté mne dojela policejní patrola, aby mi sdělila, že mám v zádech profi cyklistický závod okolo Lozére a že pokud nestihnu dojet na vrchol, budou mne muset pozdržet mimo  cestu. OK, chápu…a jak jsou daleko? zněla moje otázka..  Asi 30-40 kilometrů, povídá policajt. Šmarja, on je snad debil. To mi na vrcholu narostou druhý osmičky, než oni dojedou… a vyrazil jsem. Do hodiny, když sem funěl jako podsvinče do stoupaní přiletěla jiná patrola a nekompromisně mne odvedla z cesty…. A za deset minut přiletěli první chrti a další a další a auta a vrtulník… a nikdo z nich se nepotil a nekurvoval. Záhada! Co žerou? V kolik chodí hajat? Mají vůbec holky?…

  Sjižděl sem po rozbité pěšině z vrcholu Lozére, vše bylo zalito sluncem a jeden z těch chrtů tam seděl u cesty a požíral amarouny, jeho tým dával jeho kolo na střechu s vědomím, že to dneska nevyšlo… A tak sem s radostí najel na cestu a proletěl se zdviženým palcem kolem něj. Dneska jsem to prostě natřel jednomu z profíků, a to vezu osm paštik a dvě bagety!

  K večeru jsem dojel k jezeru Lac Charpal ukrytém v hlubokých lesích. Výška 1500m dávala znát podzim a černé mraky mne znervózňovaly. U jezera jsem potkal turisty a optal se na počasí. Kromě piva a bagety jsem dostal ujištění, že má být krásně. Ustlal jsem si tedy na stole, ale byl jsem silně nervózní. Zvedal se vichr a teplota rapidně padala. A tak jsem zavolal nejlepší meteostanici světa – Pajině! A ta do desíti minut hlásila .. postav rychle stan a pořádně se obleč. A v jednu ráno to přišlo…

  Probral jsem se do mlhy, po dešti byly krasné dva stupně a já tušil, že mi to začíná!