Share this post on:

 

Ještě před usnutím bylo včera záhodno ukecat někoho, kdo by svolil s napíchnutím veškeré mé elektroniky do jeho zásuvky a dobil mne tak na další tři dny. Měl sem ustláno pod střechou nějakého stavení a přehled o tom, kdo v pátek přijel na chalupu onoho zimního střediska. Když se pak v jedné chalupě rozsvítilo, oblékl jsem si to nejlepší na sebe – neboli sem zůstal tak, jak sem byl – popadnul nabíječky a dobíječky…a vyrazil. Rodina zrovna nosila nákupy z auta do chaty, když si mne ONA ve tmě všimla. Vím že ONA, neboť byť jsem se na ni v pološeru usmíval úsměvem číslo osm, utekla a zabouchla dveře. S někým se dohadovala a pak vyšel ON. Nemyslím, že bych vypadal po týdnu pustoty jako otec Brůna, když jde ukazovat synovi studnu a ovocné stromky se sekerou v ruce. Ale ON ten vyplašený výraz ze mne měl. Když jsme se pochopili, pořád mě plácal po zádech a radostí křičel na ženu něco ve smyslu ”vylez, on nás nezabije,… je to jenom debil na kole”… Domluva k vyzvednutí zněla na devátou ranní a navíc jsem vyfasoval další pivo. Šupa šupa!

  Počasí onoho zimního resortu mne donutilo nasoukat na sebe po půlnoci všechno oblečení. s výjimkou péřové bundy. Tu si schovávám na výjimečné události až začne padat sníh. Ledový vichr který někdo zapnul kolem třetí ráno nejenže odnesl vařič i s připravenou kaší na ráno, ale shodil i mé milované kolo. Ta rána mne v mžiku probudila a že mi koluje alkohol v krvi, ujistila hned první myšlenka “Kolo? Kurva co tu dělá na zemi kolo??”

  Po takhle nedobře zmrzlé noci jsem ze sebe ráno vytlačil Cassoulet ve stejném formátu, jako sem je v noci nacpal do huby, vyzvednul nabitou elektroniku a vydal se za nádherného podzimního vichru na horu Mont Aigoual. Tahle místní Sněžka má společně s Mt Ventoux přízvisko Největrnější hora a bylo fakt o nervy nekřičet sám na sebe Vyser se na to Ťopane! Ale ten výhled!!!! Až na Alpy vlevo a na daleké moře napravo a kraj Lozere kam mířím …joj joj!

  Odháknul jsem tedy tradičně dvířka pastviny a spouštěl se dolů po lučinách v barvě ohně a rzi a po pěšinách s milionem bobů a bobků.

  Ráno mne čeká totiž další výzva a opět výzva stoupací! Proto jsem ukořistil sedmičku červeného, abych doplnil krvinkám kamarádky! Sportu zdar a hurá!

Avatar Pavel Kadlíček

Author: Pavel Kadlíček

2 Comments

  1. Avatar Pavel Kadlíček

    Juraj Ká.

    Pivo je prostě kámoš, pivo tě nikdy nezradí, pivo tě nikdy nezahřeje, pivo je styčným bodem každého tvého dne. Ať máš dostatečnej přísun pva pro každý den. Ty ? Jakým jazykem se s těma lidma domlouváš ? Ja si nedokážu představit , jak mluvíš francouzánsky.

Comments are closed.