L ´ Esperou – Le Pont de Mont Vert

Ještě před usnutím bylo včera záhodno ukecat někoho, kdo by svolil s napíchnutím veškeré mé elektroniky do jeho zásuvky a dobil mne tak na další tři dny. Měl sem ustláno pod střechou nějakého stavení a přehled o tom, kdo v pátek přijel na chalupu onoho zimního střediska. Když se pak v jedné chalupě rozsvítilo, oblékl jsem si to nejlepší na sebe – neboli sem zůstal tak, jak sem byl – popadnul nabíječky a dobíječky…a vyrazil. Rodina zrovna nosila nákupy z auta do chaty, když si mne ONA ve tmě všimla. Vím že ONA, neboť byť jsem se na ni v pološeru usmíval úsměvem číslo osm, utekla a zabouchla dveře. S někým se dohadovala a pak vyšel ON. Nemyslím, že bych vypadal po týdnu pustoty jako otec Brůna, když jde ukazovat synovi studnu a ovocné stromky se sekerou v ruce. Ale ON ten vyplašený výraz ze mne měl. Když jsme se pochopili, pořád mě plácal po zádech a radostí křičel na ženu něco ve smyslu ”vylez, on nás nezabije,… je to jenom debil na kole”… Domluva k vyzvednutí zněla na devátou ranní a navíc jsem vyfasoval další pivo. Šupa šupa!

  Počasí onoho zimního resortu mne donutilo nasoukat na sebe po půlnoci všechno oblečení. s výjimkou péřové bundy. Tu si schovávám na výjimečné události až začne padat sníh. Ledový vichr který někdo zapnul kolem třetí ráno nejenže odnesl vařič i s připravenou kaší na ráno, ale shodil i mé milované kolo. Ta rána mne v mžiku probudila a že mi koluje alkohol v krvi, ujistila hned první myšlenka “Kolo? Kurva co tu dělá na zemi kolo??”

  Po takhle nedobře zmrzlé noci jsem ze sebe ráno vytlačil Cassoulet ve stejném formátu, jako sem je v noci nacpal do huby, vyzvednul nabitou elektroniku a vydal se za nádherného podzimního vichru na horu Mont Aigoual. Tahle místní Sněžka má společně s Mt Ventoux přízvisko Největrnější hora a bylo fakt o nervy nekřičet sám na sebe Vyser se na to Ťopane! Ale ten výhled!!!! Až na Alpy vlevo a na daleké moře napravo a kraj Lozere kam mířím …joj joj!

  Odháknul jsem tedy tradičně dvířka pastviny a spouštěl se dolů po lučinách v barvě ohně a rzi a po pěšinách s milionem bobů a bobků.

  Ráno mne čeká totiž další výzva a opět výzva stoupací! Proto jsem ukořistil sedmičku červeného, abych doplnil krvinkám kamarádky! Sportu zdar a hurá!