“Vem si pivo v obchodě a zaplatíš mi to zítra, teď opravuju auto…”
Ta reakce prodavače v potemnělé vesnici Talan mě v dobrém šokovala. Vzal jsem si tedy litr piva z ledničky, sednul si na schodek a sledoval zručnou instalaci blinkru z audi, na žiguli. Nic není nemožné!
Čím déle jsem tady, tím víc si vážím místních prodavačů. Každá příšerná vesnice má nejméně deset příšerných obchodů, které jsou buď součástí ještě příšernějšího domu, nebo má majitel za ušima, koupil starý kontejner a ten odtáhnul k cestě. V obchodech se dá najít všechno, s výjimkou jídla. Jeden druh sýra na váhu, měkký hnusný salám, dva druhy rybiček v oleji a těstoviny na váhu. Ale k tomu na výběr asi deset tun sušenek na váhu všeho druhu, protože ty se namáčí do čaje. A chleba. Fůra kulatého chleba. Když jsem dnes v jiném obchodě poprosil o “sladoled” neboli ice cream – stará prodavačka řekla “To nemame”. Povídám, že na dveřích mají tučně ručně anglicky napsáno: “Pojď si koupit zmrzlinu drahý turisto!”
“To jsem nepsala já…”
“Aha, povídám…. tak mléko. Máte mléko?”
“Ne, tady má každý mléko doma. Proč by ho kupoval” …. očividně jí to pobavilo. Ale vstala a přinesla mi z mražáku 1,5 litru flanděru od Coly a v ní mléko.
“To je mléko od mojí kravy, tak si vezmi…”
A tak sem to před obchodem žahnul a zapojil tak střeva do procesu očisty ducha i těla.
Co mě ale opravdu pobavilo, když jsem v jiném vesnickém polorozpadlém obchodě, plném místních položil otazku:
“Salám?”
A celý obchod sborově odvětil
“Salam….”
Zkusil jsem to tedy znovu:
“Jest u vas salam?”
A opet sborové: “salam….”
Kurva, kde je problém!? …..a počal sem prodavačce vysvětlovat co chci rukama a nohama..
A ona říká: “ahaaaa! Kolbasa!….net, to nemame…”
Až venku před obchodem mi vše docvaklo a málem sem se udusil smíchy. Jsem totiž v muslimské zemi a hlavní pozdrav je samozřejmě Salam a Lejkum, zkráceně Salam, na což je stejná i odpověď
Myslím, že všichni v obchodě si mysleli, že sem kretén, když stojím u pultu a pořád zdravím prodavačku.
