18.8. – Karakol – Issyk kul

Nemohu tvrdit, že cesta probíhá dle plánu. Spíše se vše tak nějak sune. Na vině je počasí, které udělalo přítrž všem představám a plánům. Na horách napadl sníh, dole leje jako z konve v roztodivných intervalech. Ale co už. Alespoň mě to občas přivede do hor k místům, kam bych asi nezabloudil. Předvčerejší soutěska Sedm Býkú a Zlomené Srdce mě učarovala. Ostatně i proto, že se mi nestává často aby přijel na koni frajer a půjčil mi svého orla. To že mě vzápětí ta obří slepice klovla je druha věc. Možná smrdím myšinou. Veselé bylo i to, že mi pastevci uvařili čaj a pokoušeli se osedlat moje kolo. Fakt mě bavili čučet na to, jak s koněm umí divy, ale s mým kolem si div nenabili hubu. Jó, kdybych jim možná kolem řidítek omotal uzdu panečku…

Dorazil jsem na večer j jezeru Issyk Kul a málem se z té nádhery rozplakal. Mít v jednom sledu Tian Shan, Issyk Kul a za nim hory Kazachstánu – to byla pastva. Issyk Kul je spíš moře s průzračnou vodou. Chtě nechtě sem rozbalil stan a napálil to do vody i v té zimě. Káždá přiležitost na umytí si prdele se počítá. Ulehnul jsem s pocitem, že jsem v ráji, ale ouhá. O půlnoci protnulo světlo můj stan a na louku si to nakráčelo Žiguli a v něm sedm teenagerů s flaškou vodky. Rozdělali oheň a já tušil průser ve vzduchu. Tradičně jsem nacpal všechny peníze i kartu pod vložky v botě a cestovní pas si schoval do ponožky (čímž sem vlastně do budoucna právě prozradil, kde mívám prachy v případě alarmu 🙂 Pro klid duše jsem ale vylezl ze stanu a přisednul k jejich údivu k nim. Optal jsem se jestli jim nevadím a jestli tam můžu spát a snažil se v duchu podle jejich velikosti rozpočítat, kterého z nich ubiju jako prvního. Odpoveď byla jasná “nevadíš nám, jdi spát”. Sám sebe jsem ale uvařil, když jsem na jejich výkřik – jestli jsem ve stanu sám, odpověděl “Da”. Pak už jsem jen čekal, kdo přijde první a sebere mi cokoliv, jen proboha ne boty a ponožku. Kolem druhé byli pryč a kolem třetí přišla od jezera vychřice a déšť. Ráno bylo mokré a vlhké skoro všechno. Nateklo mi záhadně i do stanu, což mě přivedlo k zoufalství. Další mokré ráno a dalšî mokrý den na obzoru.