Byť ponořil jsem svoje tělo do všeho, co alespoň trochu teklo kolem cesty, stejně sem si smrděl. A když už jsem smrděl sám sobě, pro okolí jsem musel být tchoř. A tak jsem si naordinoval spaní v hostelu a teplou sprchu jako bonus.
Na milovaném zachránci všech potulných duší – Booking.com našel jsem si hostel ve vesnici Bijagua a předem jej zaplatil. Booking mi poděkoval a upozornil mě že do cíle to mám již jen osm kilometrů. A přesně po osmi kilometrech, zcela uondán jsem zastavil před ubytováním a usmál se na nohy co ležely zpod auta. Když chlapík vykouknul, oznámil jsem mu kdo jsem a že jsem ten, co se má ubytovat. Chlapík si utřel čumák, kouknul na adresu a říká “to není tady, to je na druhé straně města”.. Sakraaa!!! To mi ještě chybělo, tak alou, bo za chvíli je tma. Na druhé straně městečka sem čuměl do blba a optal se repete kolemjdoucích” to není tady, to je uprostřed města”!…Sakraaa napodruhé!!..uprostřed města jsem už vypadal zoufale a začalo mi být jasné, že budu sám sobě asi smrdět dál! Když ani další lokální kovboj nevěděl, začal jsem zkoušet odchylku u tří typu map pro danou adresu…všechny se ale shodovaly. Můj hotel je u chlapa co leží pod autem!! Nakonec jsem to ještě zkusil v pizzerii..” uff, to není tady. To je devět kilometrů daleko a navíc do kopce! To se na kole stihnout nedá”. Do prčic!! Tohle je první sračka kterou na mě Booking spustil za celou éru. Zoufale jsem učinil poslední pokus a napsal rychle na ubytovaní, neboť tma už se dala krájet! A do pěti minut mi přišla odpověď “ Musel jste být správně, jsme na začátku města, naproti parku, žlutý dům a venku spravuje soused auto…“ Se zoufalým výrazem jsem dokodrcal před dům, kde jsem před hodinou začínal, abych stejně tak potkal kreténa co opravoval auto a který jen pronesl ledabyle..” jo už vím, to ubytování je vlastně u sousedů”!! To už vím taky kreténe!
A tak jsem se vyspal do růžova a vymáčel ve sprše do voňava, abych po vydatné snídani nasadil směr Národní park Rio Celeste, s vydatným 15% stoupáním na cele trase…Byl jsem tím pádem po pěti minutách zase tím smradlavým prasetem. Naštěstí přišla po cestě bouřka a v podpaždí mi zbyla troška šampónu, tudíž jsem byl v optimál stavu.
O kráse parku, deštného pralesa a samotné řeky Celeste netřeba pochybovat. Je záhadou a hříčkou přírody najednou, že vtékají do sebe dvě řeky a díky minerálům a míseni se mezi sebou nakonec řeka zmodrá! Čirá krása! Takhle nějak si představuju, že si pán Bůh míchá oblíbenej koktejl. Prostě vezme dvě řeky a jako James Bond – protřepat a smíchat!
Z Národního parku jsem valil po cestě která vedla do záhuby, neboli cestě která mne přivedla z hor na výšku pouhých 95m nad mořem. Přeloženo a sečteno, jestli jsem byl doteď na plotně, tak tady jsem v troubě! Uprosil jsem majitele hotelu poblíž města, jestli si nemůžu za hotelem postavit stan u řeky. Nebyl proti, jen mne upozornil na zvířata a sotva jsem zvedl hlavu, už jsem viděl ve větvích agamy, iguány, opice a netopýry..” ale krokodýl tu asi v řece není, že?..a on se jen usmál. Prý by po tak prudkém srázu nahoru nevylezl!! Sakra chlape počkeeej!!! Co tím chceš říct???..Mám si jít koupit na spaní brnění??
A tak usínám s otevřenýma očima, čumím do tmy a přemýšlím nad jedním z nejstarších stromů Střední Ameriky pojmenovaném La Paz se stářím přes 400 let. Stál jsem u něj a došla mi moje titěrnost a ubohost. Musel jsem se před ním uklonit a povědět mu o tom, že náš pan prezident prý rad objímá stromy, ale že zase dobrýho stačí míň a nemusí ho objímat každej vobšoust!
