Trevélez-Chullo

Ležím ve stanu vysoko na místě XY uprostřed lesů a pode mnou se valí bílá peřina. Bylo v plánu dojet až na vrchol pod horu Chullo, čímž bych po probuzení mohl zamávat kopcům Sierra Nevady a spustit se jinam. Člověk míní a bůh mění. Celý den jsem stoupal pod vrcholovou vrstevníci a poslouchal při tom svoji MP3, kde mám nahrátou převážně četbu. Je až s podivem, kterak dokáže takováhle četba, neboli audio kniha podpořit, …nebo zabít. Stačí aby hlas čtenáře stál za hovno a půl a je vymalováno. Já se dneska pekl na slunci při šlapání do toho prázdna pod vrcholem, sůl mi tekla do očí, sunul jsem se jako šnek a do uší jsem si pustil knížku Báječná léta pod psa. Stačila hodina a ten malej mamrd Quido mi tak lezl krkem, že bych ho z té MP3 nejraději vytřepal. Měl jsem to podpořené samozřejmě i vizuálem otylého přiblblého vorvaně, jak jej představil film. A tak jsem raději poslouchal svoje funění a oddával se myšlenkám a pohledům dolů do údolí, nad které přišly obří bílé mraky. Zanedlouho jsem i já jel v mlze a poprvé jsem tak využil nejen bundu, ale i ponožky v sandálech, což mi dodalo na šmrncovním vzhledu.
Jo a taky mám svůj osobní příběh. Včera, když jsem se ubytoval v jednom z nejkouzelnějších hostelů Refugio Alpujara Alta v Trevelézu, šel jsem si koupit vajíčka na omeletu. Paní v obchodě řekla “máme jen šest”. “Tak ja si vezmu tři” povídám. Ona spráskla ruce a řekla “ale my je máme po šesti”… “Po šesti? A co budu dělat pro pana krále s těma třema?” Chuť ale byla větší a tak jsem je vzal. Jedl jsem omeletu a díval se na ta tři vajíčka v plastovým obalu. Prodám je! Ale komu? Tomu Angličanovi co tu bydlí? A jako co? Zaťukám na jeho pokoj a řeknu “ťukyťuk, mám tu 3 huevos za výjimečnou cenu! Blbost! Vyhodím je! Když budou v koši, už je neuvidím a bude po problému. To bude ale škoda! Já snad půjdu najít slepici a narvu jí to zpátky do kloaky. Kdo kdy slepicím říkal, aby kadily vejce po šesti?! Taková blbost. Zavolal jsem svůj extrémní problém domu Pajině. Bůh žehnej vraždě roamingu. “A proč si je nevezmeš a cestou nesníš? Řekla do telefonu přechytrale moje milá. “A jak je asi povezu, dyť budou do minuty na sračku, he?” vychrlil sem ze sebe. “no však si je uvaříš na tvrdo, blbe”.. řekla v poklidu. BINGO!!! Vždyť já je můžu uvařit natvrdo!!! Vejce má více druhu úprav!! Já holt na toho Pohlreicha čumím málo…… bože můj:)