Pravda, moc jsem toho nenaspal. Byla to noc na opravdu odlehlém místě. Vítr mi bušil do stanu, zvířata chodila čenichat tak blízko, až sem skoro cítil smrad z jejich mordy a navíc mi vlezli do mozku Priessnitz a já si je chtě – nechtě musel zpívat. Kolem druhé ranní mi něco navíc spadlo na stan a já se musel jít podívat ven se staženou zadnicí, co to bylo, abych zalezl do spacáku s vědomím, že asi nic a že zadnici můžu vypnout. A než sem stvrdil rozloučení s okolním světem, ozvala se v lese nade mnou střelba. Přišlo mi to úsměvné, když nechtěl sem jet do Skotska kvůli problémům s lovem jelenů a pak si změním destinaci na opačnou stranu Evropy a do týdne chytím deset kulek do řiti. A tak jsem se převaloval na monstrózně prdící karimatce a vysvětloval sám sobě, ze nejvíc se bojíme strachu, který si sami vymyslíme a že je to famózní, kterak je můj stan jako malý stát uprostřed obří zvířecí říše a pouho pouhé plátno tvoří hranici. A ješte kudla v moji ruce samozřejmě ..
Ráno jsem tedy pokračoval v tlačeni kola po stezce pro kozy a po chvíli se ke mne připojila umělá zavlažovací strouha. Dva dny jsem se nemyl a ta horská voda přímo volala “pojď mě zprasit, junáku”. Ta ranní hygiena s výhledem na Nevadské hory, ječení koz a modrá obloha mi udělaly z téhle přírodní koupelny víc, než špinavá sprcha v hotelu Carlton.
A pak už jsem jen stoupal do oblak… takže celá ta mýdlová lázeň byla k hovnu. Stoupal jsem k nebi v kraji Alpujarras, který je přímo klenotem Andalusie. Vesnice v horách natřené tím nejbělejším Primalexem, šunka serrano zavěšená v každičkém domě u stropu, balkony plné paprik a famózní výhledy od hor až po moře. Pod hranicí dvou tisíc metrů jsem chtěl mít alespoň na chvilku pocit, že si to užívám i kulinářsky a nejen smradlavě. A tak jsem si sednul pod strom na náměstíčko a přijal pozvání na menu za 10 Éček. Možná bych to neudělal a možná alespoň přemítal, neboť v batohu sem vezl již třetí den fazole s párkem. Přišla mi ale zpráva, že kamarád a super kolo-světoběžník Pavel Valenta, který mne mnohokrát podpořil na přednáškách i cestách umřel. Nevím jak a proč, ale prostě odjel na poslední cestu. A v tomhle porovnání bylo oněch 10 Éček jako slepičí pšouk. A tak mi donesli předkrmy a dokrmy a kafíčka a pivíčka a já odmítal uvolnit místo cizincům, neboť v té chvíli sem byl víc, než baron Elijáš.
Cesta šla po obědě samozřejmě prudce vzhůru, takže těch 10E jsem vykrkal a vyprděl a spálil do hodiny, ale když sem přijel do nejvýše položené španělské vesnice Trevélez, šel sem na recepci nejcharizmatičtější ubytovny pro turisty ve vsi, umyl špínu, vypral hnůj co býval oblečením, zašel koupit vejce a víno a udělal si večeři jako pro půl Madridu. Nechť mi je totiž onen kamarád Pavel Valenta příkladem, že to kurva letí a Priessnitz notují: ..”To sem ješte žil …”
Hynas VBT
Proč mi nikdo neřekl, že jsi Ťopane, kajsi v luftě?!? Takhle ty tvoje dosavadní komenty nepřečtu ani za týden….
Nicméně….máš to tam boží! Vytrvej! Fotky krásné! Zážitky mňamkózní! Eňoňůňo labůžo! Těším se na Emerice na report!
Poradím…při déletrvajícím tlačení si sundej pedály (bacha pak na levý a pravý závit), mnohem lépe to pak půjde. :o)))
Trasorhúň
A když jej někde přepadne medvědice, jak rychlejí ujede bez levopravotočivého pedajle? Ha?
majer
Hlavně pedály nesundavat… Už to tady jednou bylo… A pal je měl směrem dovnitř. Mr Paulus je totiž co se týče kola velmi kreativní 😀
Hynas VBT
A taky navrhuju Mistrovi pořídit nějaké kvalitní nepichnutelné gumy…třeba textrové mitasky. Samozřejmě s tmelem. Kdo se má pořád nervovat nad tím, že furt lepí. ?
Hlavně ale, že kakání je v cajku. ?
Trňa
Proč vždy slibujeme kvalitní školení Pauluse od mechaniků IRC, WRC (výměna komponentů, převodovka, motor – max do 30 min), uschování brzdových desek na tajné místo v batohu ať je má, rozmotávání zamotaného řetězu vcelku min. 16x za sebou bez rukavic, možná i sdělit opatrně tajem, že existuje spojka na řetěz atd. atd., ono je toho povícero a jednoho dne to vše vyplave na povrch dějin – brzdy v Alpách, řetěz na letišti po příletu. PS: ty pedajle se testují na závěr školení. Levá pravá umístění, nasunout zleva či zprava, značení vlevo vpravo, utahovat dopředu (pomůže zamáčknout zadní brzdu, přední ne), povolovat dozadu (nepomůže zamáčknout ani přední ani zadní brzdu), hadr na pilu, bo jinak díry v ruce! Mazat a mazat. V klidu, máš na to 120 min a školením projdeš :-)) Jsme natěšeni.
Pavel Kadlíček
Hej vy čuramedani!!! Ja ty duše nepíchám! Ony se píchaji samy, je to nejakej vesmírnej bojkot přímo cilenej na mne! Ale uklidnim vás, mam už jen dvě laty na lepení …takže sranda pro vás teprve přijde az dojdou úplně! A co se pedálu tyče- zjistit kterej je pravej a levej mi před letištěm zabralo jen o minutu min, než snažit se rozmotat řetěz..:)…takže to je tenkej led! Do toho nejdu:) adios