Cesta se blíží sakra rychle, ale kam vede?…

Je to stejné, jako by jste jeli třeba na výlet a nevěděli, jestli bude lépe strávená neděle v Bohuslávkách, nebo Krmelíně. Prostě necháte úřadovat instinkt,…a možná skončíte na Kladně.

Jsem na tom skoro stejně. Na jedné dlani mám skotskou Highland Trail a ta druhá nabízí španělskou TransAndalusia Trail neboli Altravesur.

Na Higland Trail si brousím zuby celý rok. Jedná se o klenot, vedoucí většinou v podobě single tracku nehostinnou krajinou skotské vrchoviny. Květen je měsícem, kdy se pár magorů rozhodne projet tuhle paštiku v délce 900km, na čas. Bez podpory, bez emoci, bez názoru. Bum – letos to dal ultramagor za 3dny a deset hodin. Dyť to říkám – magor. Nevýhodou Highland Trail je samozřejmě pravé skotské počasí a skotské bahenní bestie, neboli krvelačné mušky midges. Tvrdí se, že zažít peklo znamená potkat midges. Vezmu li v úvahu, že si zvyknu na permanentní dešť a mlhu, najdu zalíbení v hlodání milionu létajících kurev, najdu recept jak si zpříjemnit pověstné – 190km čítající tlačení kola, máme tu hlavní a pověstný zádrhel skotského podzimu – Deer Stalking, neboli odstřel jelenů. Skotská lovecká asociace výrazně nedoporučuje návštěvu vrchoviny z důvodu lovecké sezóny, začínající v září. Jelikož se jedná každoročně o největší bžundu skotských chlapů a v každé osadě je palírna skotské, je pravděpodobné, že kulky budou lítat jako na Dukle, nebo ve pornofilmech s Rocco Siffredim. Můj kamarád mi za tímto účelem míní objednat přes eBay jelení helmu, neboť věří, že díky probíhající lovecké sezóně a strachu, trhnu s touhle helmou trasový rekord a dám to za dva dny. Ne každý kamarád je kamarád.

To Altravesur je jiný šálek kávy. Spalující horko španělského jihu, ledové noci a kultovní GR7, neboli pěší trasa protínající Sierru Nevadu, Sierru Cazorlu a Grazalemu. Přes 1300 kilometrů čítajících polykání prachu cest, šplh přes kamenné bloky v Nevadě, stoupání do oblak Cazorly, přes krajinu nikoho až po osady se španělským temperamentem.

Jak vidno, není to až tak lehké rozhodnutí, kde že strávím měsíc života. A já mám tedy nechat rozhodovat instinkt. Vnitřní pravdou je, že skotská lovecká sezóna je asi strašákem číslo jedna a není radno podceňovat varování. Oproti tomu bych nerad proháněl své slabiny repete ve spalujícím vedru, jako tomu bylo před rokem v Armenii.

Nuže, na rozhodnutí mám týden. Odlet v půli září stále platí, jen ten pilot neví, kam že se letí:-)