Ajdana

Ta malá holka mi úplně učarovala. Stála u cesty vedoucí kolem jejich jurty a mávala jako o život. Když sem zastavil, abych jí připnul odznáček, měla co dělat aby ke mně přiběhla opírajíce se o hůl. “Jmenuju se Ajdana “ povídá a pozvala mě i s otcem na čaj do jurty a nespustila ze mě oči. Pořád si kontrolovala odznak, jestli je na správném místě a pak se rozhodla mi ukázat svůj arsenál hraček. Což byla jedna panenka a postýlka, kterou ji zdrátoval záhadným způsobem otec. Toť vše. Dovolila mi, abych se s ní díval chvilku na kyrgyzskou animovanou pohádku, která v porovnání s našim Déčkem vypadala, jako by se kyrgyzskému animátorovi rozmočily barvy. Chtě nechtě sem musel dumat nad tím, kde berou elektro na uživení miniaturní televize a jedné žárovky. “Kde berete proud” ptám se otce …. “Máme solární panel z Číny. Když je dva dny slunce, tak se múže Ajdana chvilku dívat…” “ ..a když není slunce?” …povídám “ ..tak má panenku”…usmála se matka. Byť Ajdana prosila, abych spal s nima v jurtě, šel jsem raději do spaní ve stanu. Ajdana se mnou o holi chodila křížem krážem, držela mě za ruku a pořád říkala “heeej, tady je hezký místo….tady máš i vodu…heeej, tady máš lepší travu..˚ Nakonec mi pomohla postavit moji jurtu, ulehla dovnitř na karimatku a vykládala mi, jak nemůže na nohu od narození, jak moc má ráda svoji panenku, ale že nemá další oblečení, jak je s rodinou v jurtě od května do října bez kamarádů, ale na zimu se vrátí i s dobytkem do vesnice a bude moct zase do školy a dívat se na telku … a oslaví s kamarády desáté narozeniny. Pak si ji zavolali do jurty a já jen tak bez cíle ležel ve stanu, odpočíval a přemýšlel, jak neskutečně jsou místní děti silné a zocelené, spokojené s absolutním minimem. Když sem před dvěma týdny u jezera Sön Kul přečkal noc s čabany v jurtě, měla jedna z jejich dcera Aira přivázanou železnou tyč mezi chodidla. Když se snažila jít, trhalo mi to srdce. Ta železná tyč ji pořád roztahovala nohy metr od sebe a ona pořád padala, nebyla schopna projít v jurtě kolem stolu, kolem kamen, kolem koní …. k uzoufání. Nikdo z rodiny jí absolutně neulevoval v ničem. Vysvětlili mi, že má špatně kyčle a že je to stará čabanská metoda, jak to spravit. A že už jen necelé dva roky a tyč ji z nohou oddělají. Panebože na nebesích … Ajdana mě pozorovala na podvečer dalekohledem a jakmile viděla, že se ve stanu vrtím a že nespím, přikulhala za mnou a prý jsem pozvaný na večeři. A bůh ví, že večeře v jurtách jsou mojí noční můrou! Podávaly se opět jehněčí střeva, držky a kůže na deset způsobů, bylo pozváno pět sousedů, všechno strašně smrdělo a každý, včetně Ajdany měl v ruce kudlu a krouhal maso ze všech záhybů kostí, dokud nebylo vše dočista na drť. Ajdana ze mě nespustila oči a když sem vytáhnul blok a začali sme si kreslit zvířata a potom navzájem sami sebe, byla z toho prča. Nakonec poté, co jsem do sebe nacpal pár kusů masa a rozhodl se jej nekousat ale raději polykat,otevřela matka pluku nádobu a nalila mi kyselé mléko jako místní pochutinu. Bylo nasnadě přiznat si, že jestli tohle všechno zaleju touhle atomovou pumou, bude vymalováno … a v trenkách dvojnásob. A tak jsem dopil, rozloučil se a odešel do tmy ve svém stanu očekávat nevyhnutné. Ještě bych rád podotknul, že v jurtě platí pravidlo,že dokud host nevstane s tím, že jde do hajan – nikdo z domácích nesmí zavelet k rozchodu a všichni musí být u stolu společně s ním…Milé, u nás nepoužitelné 🙂 Ráno mě už čekala Ajdana u stanu. Dívala se, jak si čistím zuby, čichala mi ke krému na opalování, svým podpůrným čakanem mi postrkovala věci a poté si mě posadila vedle sebe v jurtě k snídani. Na stole byl stále plný talíř kůží a odřezků z berana a mouchy z toho měly gigantický fast food. Nic ale nebránilo čabanům ve stanu valit to do sebe hned z rána a zalívat to čajem. Já dostal ovesnou kaši společně s neskutečně chutným množstvím domácích marmelád a samozřejmě k tomu cisternu čaje s mlékem a kefír. Ajdana mi nakonec vysmekla poklonu, že jsem byl tohle léto její nejlepší kamarád. Já bych rád podotknul, že spíše jediný….a tak jsem jí navic nacpal do kapes bonbóny, samolepky a stokorunu na bonbóny. Překvapením pro mě bylo, když se Ajdana rozhodla doprovodit mě pouhých deset metrů, na svém úplně novém kole. Pomohl jsem jí do sedla, matka jí přivázala nehybnou nohu k pedálu provazem a já ji naposled objal…. Čau holka. Ty si bojovnice a část krve Čingizchána v tobě pořád putuje. O tebe já se holka nebojím…