.. Antibes nabral jsem podél řeky Var jasnou severní cestu směr Alpy. Zatímco celý svět mířil na Azurové pobřeží, já po kamení podél Varu drtíl kilometry a bůh ví, že do hlavy vkládaly se mi pochybnosti. Nabídka pátečního odvozu domů i s kolem, … jídlo a teplá voda do tří dnů.. případně mě tlačilo semínko pochybností o špatně zvolené cestě na sever, když každý první by radeji pokračoval kolem moře na Itálii. Rozhodovala práva hemisféra, kterou mam velkou asi jako burský oříšek. Osud mi postavil do cesty dva tunely. Tím levým pojedu po frekventované cestě směr Grenoble, tím pravým najedu na cestu smrti, vedoucí pres liduprázdný národní park Mercantour a hlavně přes nejvýše položený průsmyk v Evropě – Col de Bonette 2802m. Jak už sem zmiňoval – burský oříšek. Nic tak malého nemohlo vymyslet totiž nic jiného, nez odbočku do pravého tunelu. A tak jsem překrásnou krajinou jisto jistě stoupal vstříc možným průserům. Neboť tahle odbočka mi zajistila pohyb v závratných výškách po dalších 400 km. No co, již se stalo. Až v houpací síti při večerním přemítání nad mapou mi došlo, že odsud není úniku, pokud by se cokoliv mělo stát. A stalo se hned v noci, kdy přišel vichr a přinesl první déšť na celé cestě. Horko těžko sem plachtou zakrýval vše a snažil se poté usnout, neboť sem věděl že druhý den bude jeden z nejtěžších na trase.
