Vstal jsem uz v sest rano, abych mel jistotu ze z kempu utecu bez placeni. Ne ze bych nebyl ochoten zaplatit 8euro za spaní na stole…, ale nebyl! V sedm jsem jiz uháněl podél reky Mur a mel na sobě vsechno oblečeni včetně rukavic a čepice. Mírně poprchalo a vypadalo to na hezký zimní den. Kdyz tu prisla rana! Prvni obchod zavřeny, druhy taky…az jsem si pomyslel, ze se snad v Judenburgu flamovalo a ted se vyspava hromadna judenburská opice. Ale to bych musel byt ve Španělsku a ne dokonalém balastu jménem Austria. Az veteráni z valky, kteří přišli salutovat k pomníku mi vysvětlili zdroj mého hladu. Ruhetag!!! Kurva-státní svátek!! V Česku znamena státní svátek, ze se jede nakupovat. Tady v te divočině to znamena, ze se vse zavře! A ja neměl vubec, ale vubec nic k jídlu. Na chvili me toho zbavil Turek, který jebal vsechny svátky sveta a dal drtíl svuj byznys. Sláva Turkům! Hosana Türkeyi!! V dešti, ale větrem v zadech jsem mohl pres Brück nastoupat na závěrečný zvedák na ceste -Simmering. Pres léto je ze Simmeringu ráj pro vyznavače downhilloveho sjezdu. Bylo jich tu jako much a bylo veru na co koukat. Teda ja hlavne koukal na uctenku za presso na 3.60eu..mam dojem, ze tady u tech ocasu se plati podle výšky nad morem. Jeste ze tu nemají Kilimandjaro s kavarnou, pitomci! Absolutně impozantní sjezd dolů na Wiener Neustadt završil muj souboj s horami. Poslednímu kopci jsem ukazal prostředníček a pak uz se jen rozhostila vídeňská placka. Kolega Turek mi navecer napatlal další kebab a ja ulehnul do neproniknutelneho lesa, s jedním pivem k dobru. Den bez jídla sem tedy přežil. Jen lesní zvěř běhala zmateně v noci kolem meho noclehu, nebot kruceni v mem břiše připomínalo předzvěst bouřky, ale nikde blesky. Zvířecí instinkty se hadaly. Hned rano jsem si dal jasny cíl. Co nejrychleji obchod, jidlo, klid a uvolneni. A stalo se. Tělo chytilo restart na sedesatikilometrovou etapu do Vídně. Začalo pršet a přidal se silný protivítr. Stezka vedla podél nějakého kanálu a mela to byt romantika. S tou ale byl po hodine konec. V botách mi cvachtalo, neměl sem jiz suché oblečeni a Viden byla stale ukrytá v mracich. Stezka R9 vedoucí kolem Vídně muze byt zajímavá, …kdyz svítí slunce a mate pivní slinu. Ted z ni bylo bahnive oraniste a maglajz. Bylo by vlastne jedno, jestli bych jel ve zmíněném plavebnim kanále, nebo po stezce. Absolutně mokrý jsem byl tak i tak. I kdyz, v kanále bych narážel do labutí. Ve tri hodiny me stezka v největším lijáku vyplivla u nadrazi HauptBanhof a ja chvilku přemýšlel. Díval jsem se na procházející obyvatele téhle země a musim uznat, ze většina jich byla echt skaredych. A je jedno jestli on, nebo ona, nebo ono,…proste echt skaredi! A kdyz se jeste snažili to vylepšit knirem, nebo barevnou hlavou – jeste vic si ten nůž vrazili do krku. Asi to bude daň za to, v jak hezké zemi žiji. Buh jim asi nadělil hory, lesy, jezera, ale potreboval to nejak kompenzovat. Mohl jim treba zkrátit nohy, nebo namontovat jen jedno oko. Vsechno by bylo lepsi, nez udelat z nich patvory! Stal jsem v te zimě a klepal zubama jako klokan. Boty, kolo, nohy..vse od blata a v břichu mi hrál orchestrion. A tak jsem zvedl telefon a napsal domu zprávu : ” Lasko, uz to stačilo. Jedu domu. Napust vanu!! ” Chtěl nechtě, sel jsem jeste na chvili pred nadrazi, abych se díval nahoru a snažil se najit původ te zoufale skazy, ktera mne pronásleduje jiz od Torina a kvuli ktere ukončuji cestu o den dříve. A tu ke mne prisel chlapík a povídá : kam jedes v tomhle pocasi..a tak jsem mu vsechno pověděl. Byl to Maďar a taky jezdí na kole. Popsal jsem mu svoje pocity a hlavne se mu popsal stav, ve kterém se nacházím. ” Prohrál jsem kamaráde. Vzdavam to. Jet dal nema racionální důvod” ,..a on me objal a rekl : ” pro mne si vítěz “… Diky maďare..diky. A tak právě kupuji lístek smer vesnice Bernhardsthal, odkud se v te slotě pokusím překročit nejen svoje, ale i rodné hranice do Breclavi. A dam si pivo, dve… A guláš!! Dva guláše!! Tri guláše!!….
