.. tříhvězdičkový nocleh, ale místo toho.. prd. Majitel lanového centra v Briançonu mě přistihl, kterak narážím hlavou do stromů místního parku hledajíce nocleh a tak mi nabídnul přespání v jeho lanovém centru, které bylo součásti parku. Byl jsem pod provizorní střechou a tekla pitná voda. Jediné na co mě upozornil bylo, že jelikož jsem v kaňonu řeky Durance – bude asi zima. A byla. Kromě rachotu, který dělala řeka, přišla na návštěvu klemra nejvyššího formátu. Ve tři ráno jsem rozmrzelý čuměl na 2C na teploměru a přemýšlel, jestli nemám jít sejmout ze tři kachny na místní jezírko a jejich peřím vycpat spacák. Spolužák Karel kdysi tvrdil, že člověku je menší zima, když se vyčůrá, protože vlastně neustále musí ohřívat vlastní moč. Jako bojler. A tak jsem se snažil dostat ze sebe všechno, ale s poslední zmrzlou kroupou jsem pochopil, že Karel mlel voloviny. V sedm jsem vše zabalil a šel drkotat zubama na náměstí, kam již svítilo sluníčko. Dopil jsem poslední francouzké cafe, pokakal jim toalety a lehčí začal stoupat do sedla Col de Montgenevre, tentokrát za podpory Cimrmana a hry Blaník. Mohyla na vrcholu dvoutisícového průsmyku definitivně ukončila francouzskou anabázi a já padal cestou dolů do libezné části Italie. Neměl jsem zrovna dobrou náladu, neboť jsem si musel přiznat, že jsem francouzskou misi nesplnil. Nepřejel jsem kompletní Route de Grand Alps až k ženevskému jezeru. Měl sem lépe promyslet průběh cesty, aby byly průsmyky otevřené. Ačkoliv – zvládl bych to vůbec? Stejně asi ne. Tahle cesta je pro vyvolené. A tak mne z letargie dostala až panímáma, která si v městečku Susa přisedla, když sem se krmil salámem. Hučela do mě italsky naplno a já jen kýval a tlačil salám. Její ošetřovatelka se mi očima omlouvala, ale mě to naopak bavilo. Paní se potřebovala vykecat a tahala mě přitom za škraně. Mojí přízeň si každou chvilku kupovala bonbónem, za který bych i panáčkoval. Fakt mi spravila náladu. Navečer jsem napnul síť u jezera v přírodní rezervaci a zůstal v úžasu, kolik krys vylezlo z vody s přicházející nocí. Musel sem všechno pověsit na strom a i když teď píšu, tak lozí pode mnou. Já ale samozřejmě chápu, že tohle jsou krysy z přírodní rezervace a mají tudíž vychování a vyčištěnou tlamu. Nerad bych, aby se tu strhla rvačka o to, kdo mi víc ohlodal uši!
