Saint Jean de Fos – Blandas

Vichr, který rozhoupal moji hamaku do vrtule ve tři ráno, mi na pár hodin vnuknul myšlenku, ze možná bude chladnější den a nepotáhnu se v tom vedru jako soumar. 

  Sotva jsem ale úderem desáté usednul na ranní cafe v místním baru Predator, náměstí zalilo slunce a bylo po všem. Obloha byla vymetená a cesta se ostře zvedala do skal. Měl jsem před sebou opuštěných 20 km stoupání a minutu po minutě nejvyšší přikládal do kotle. Permanentní stání ve stínu občasného stromu a pití teple vody mne začalo přivádět k šílenství. Naštěstí u mě zastavil vyholený cyklokrálík a jedním pohledem pochopil situaci. Ze zadní kapsy vytáhnul energeťák a varoval mě, že není dobrá doba přejíždět hory. Rada nad zlato!

  Začal jsem po hodině chytat křeče a strhnul řidítka k jediné vesnici na náhorní plošině. Před očima jsem měl pivo – za jakoukoliv cenu. Jediný bar měl ale zavřeno a nepomohlo, ani když sem lízal výlohu.V parku probíhalo firemní odpoledne v petanque, včetně firemního jídla a pití. A tak jsem si sedl na lavičku očekávaje, že mi něco přistane. A taky že jo! Za deset minut mi přinesli vodu! Zase voda!! Co je to za firmu, když nemá naraženou bečku!

  Pokračoval jsem tedy v cestě do vesnice, která dle mapy stala u řeky. Dojel jsem na kraj kaňonu Navacelles – přírodního divu a viděl dole vesnici….s vyschlou řekou. Nebylo cesty zpět. Zoufale jsem padal na 400m a pátral po jediném možném pivu. Vesnice měla 41 stálých obyvatel, ale hospodu ne. Prý musím vyšplhat po cestě na protější stranu kaňonu a tam snad bude otevřeno. A bylo. Pivo po třech eurech za kus! Ale ještě nikdy jsem nepil pivo s takovou chuti. Čert vem eura! Jebat! Ptal jsem se místních na obchod – 25 km, říkají …a lékárna? Kvůli křečím …25km říkají…vy jedete totiž krajem, kde nikdo nebydlí:):)Super, dobrá volba…Tak si dám ke špagetám vodu!

  Šel jsem tedy ze zoufalství alespoň na hřbitov, čmajznul jim konev s vodou a na dobrou noc se úžasně osprchoval. Do rána tu mam faráře. Alespoň mi dá požehnání, neboť fakt melu z posledního:(