Montpellier-Saint Jean de Fos

Vyspal jsem se…to jó. Spát v kempu se vyplatí. Kor když to stojí 17 euro. To člověk spi o poznání chtivěji, než kdyby to bylo zadarmo. Už včera sem zkusil na recepci fňukavou řeč typu: mám jen malý stan a malé kolo a malý spací pytel..A on stejně poťukal na cenovku a řekl “sedmnáct…, plus 0.60 poplatek městu”. Bude to na trávě? Nebo písku? ….podíval se nechápavý, jako bych někde nějakou trávu viděl…Raději sem už držel hubu. A tak jsem ráno vyrazil směrem k mé trase v národním parku Cévennes. Bylo vedro k zalknutí a vůbec to nejelo. Říkám li vůbec – tak vůbec! Jel jsem půl napůl  cestami všeho druhu, ale pozorně jsem se držel raději vesnic kvůli vodě, která byla v bidonech do 15 min nepoužitelná. V kraji Languedoc započala sklizeň vína a já se jim snažil sežrat poslední nesesbírane hrozny z vinic. Byla to směs hladu, chuti a žízně. Při představě, kolik chemikálií je nacpáno do těch bobulí, mi pulsuje ve střevě. Ale co, sníst se má všechno!….k večeru jsem dojel k úchvatné řece L´Herault s jejím Pont Diable a zakotvil. V místní lékárně jsem ještě zakoupil dětský krém na opalování, jež byl ve slevě a poté dospělé pivo v místním baru, které bohužel ve slevě nebylo. Našel jsem úchvatné místo u řeky, napnul síť, vyčistil genitálie ve vodní lázni a zalomil oči. Bude li teploměr stále atakovat třicítku, bude zbytek trasy k zoufalý.