Ráno jako z alabastru, obloha jako od Moneta, zima jako v psí prdeli. Stádo koní si přišlo schladit tlamy do řeky, těsně za mým stanem a jelikož u toho dělali vyrvál, tak jsem musel otevřít víka a vylézt z pelechu. Čekala mě dlouhá cesta opuštěným širokým údolím řeky Burkan ve výšce 3000 metrů až skoro ku prameni. Bylo jasné, že údolí bude na konci uzavřené horským masivem, patrným už z dálky. Člověk vlastně šlape celý den na kole dlouhou chodbou proti zdi, byť má dveře za zády. Jediným záchytným bodem v mé myslivně byla jistota, že tam někde v dáli se klikatí Arabel Ashuu a ten mi dá možnost hory překonat. Nedá se popsat nádhera a odlehlost toho místa. Užíval jsem si to na plné plíce, když tu náhle vidím v dálce převeliké postavy. Vzal jsem dalekohled a s radostí jsem zjistil, že jsou to dva kološlapači. Byl jsem radostí bez sebe. Praštil sem kolem na zem, usednul do trávy a jal se čekat. Kdybych měl u sebe kávovar a gril, byl by to přesně ten moment na zažehnutí ohně a zapnutí pressa. Když byli sotva padesát metrů ode mne a já roztáhnul ruce na pozdrav, tak slyším od prvního anglicky: “Já věděl že je to on, už z dálky sem věděl že je to on… v tomhle se nepletu. Nazdar Čechu :)” …. a druhý se jen smál a plácal mě po zádech. Zůstal jsem jako opařený a zíral na Američana a Švéda, jak si užívají moment. “Bóže Pavle, před třemi lety jsme se dvakrát potkali na kole na Kavkaze a vždycky u toho byla sranda. A já si dnes už z dálky říkal “to kolo v dálce je Salsa a ten vousatej může být jedině náš Čech :).. a bingó”. Bylo to super. Navzájem jsme si pochválili odvahu, kola a manželky, ujistili se, že jsme mezi Kavkazem a dneškem byli doma a v práci, objali se a popřáli si další setkání třeba…. na Šalamounových ostrovech. Sotva zmizeli v dálce, pocítil sem depku z osamění. Vzal jsem za vděk, že mi Ben poradil, že pár kilometrů po proudu řeky stojí jurta a že by to mohlo být dobré místo na spaní. A opravdu. Řeka Burkan se počala rozmělňovat na horské přítoky a proti mě se zjevila jurta a na cestě u ní už stála malá holčička o holi a mávala na mě. Tady to dneska prostě zalomím – stůj co stůj. Tak stůj!!
