29.8. – Kulak Ashuu-Kara Suu

Netvrdím že jsem se vyspal. Naopak. Stal jsem se členem ovčího stáda. Když jsem těsně pod vrcholem Dzhaldykolot Ashuu dorazil včera k jurtě, nechal jsem se pozvat na čaj a přijal nabídku, postavit si stan kousek od jurty.
Byl jsem přešťastný. Našel jsem si místo na stan u prázdné kruhové ohrady, vše postavil a připravil za dohledu všech z jurty. Jeden po druhém si lehali na karimatku, mazlili se se spacákem, brali všechno do ruky a kroutili hlavou. Když jsem nakonec vytáhnul vařič a začal fašírovat Thai nudle ze sáčku za 32 korun z Kauflandu, byli u vytržení.
Přijal sem nabídku na čaj a než sem poprvé usrknul, čaj mi zhořknul. Z kopců se západem slunce počalo scházet šestiset hlavé stádo ovci a místní čabani na koních je začali nahánět do ohrady přímo u mého stanu. Navíc kolem ohrady uvázali čtyři psy, dva koně a na závěr přivedli osla.
Můj stan se stal součástí ZOO.
Když nastala mrazivá noc, zapálili ve vytopené jurtě petrolejky a pozvali mě na večeri. Na talíře rozdělali střeva z berana a zbytky koňského žaludku a začali šermovat rukama a pobízeli mě: Jez jez davaj, nebo nezbyde! A to bylo přesně to, co sem chtěl! Vymlouval sem se na energetickou výživnost Thai nudli, ale neuspěl sem.
Musíš si kousek vzít!
A tak jsem vzal deset čísel střeva do ruky a když se nedívali, tak jsem to mrsknul pod stůl. Tam už to zákonitě někdo sežere.
Nemusím mít všechno!
A tak jsem se po stopadesátém čaji rozloučil a šel do stanu mezi kamarády zvířata.
To co nakecal po celou noc ten osel bylo k neuvěření, o ovcích ani nemluvě. Osel dokonce uměl kašlat i dávit se v jednom, a šest set ovcí kýchat. Psi reagovali na každý pohyb a kůň u mé hlavy se z toho asi desetkrát pochcal.
A tak je slunečné mrazivé ráno a ovce mají opět ohradu dokořán. Sedím u stolku pod širým nebem, jím tradiční pasteveckou snídani, neboli chleba namáčený v čaji a zdravím každého na koni, kdo přijede pozdravit.
Těmhle kočovným lidem v jurtách se říká Čabani a jak už sem psal – je k nevíře jak dokáží vyžit v těhle podmínkách.
Máte tu někde vodu? Můžu se umýt?
Ne …ale v v hrnci nějaká voda je
A toaletu tu někde máte….?
Ne,….ale běž si kam potřebuješ a pak to zaházej kamením.
A na oplátku – viděli sme že máš kafe, dej nám! A tak jsem se nechtěně dělil o kafe a pak musel odpovědět na tradiční otázku:
Dáš nám nějaké peníze? Dali jsme ti čaj a jídlo …. z toho čaje i jídla mi zhořklo v hubě
A kolik by ste chtěli?
Dva tisíce SOM … povídá matka
Cože? Povídám já
Dám vám 100 SOM, což je cca třicet korun..
Dobrá, povídá matka .. jen jsem to zkoušela, protože jsi bohatý.
A jak víte že jsem bohatý….?
Protože můžeš poznávat svět….odpověděla

A tak říkám, obejměte se doma a pogratulujte si za to, kde a jak žijete. Protože jste bohatí a ani o tom nevíte.