Cesta započala. To se ví. To je jasné. Jinak bych tu nebyl :).
On to vlastně ani není pokus o vtip. To město je totiž natolik odpudivé i po dvou pivech, že by bylo lepši se z Tadžikistánu podkopat. V tomhle městě sovětský soudruh zaúřadoval na výtečnou. Architekti i zedníci tu měli pravděpodobně pravoúhlé klapky na bulvách a bylo zakázáno se vyvyšovat a historikovat. Křižovatky jsou tak pravoúhlé, až se z toho nejeden Moskvič zlomil v pase.
A tak jsem tady, v bytě kamaráda Emila, který mi byl předhozen naší společnou půvabnou kamarádkou Gulži. To proč mi byl gruzinskou krasavicí předhozen, má prapůvod v tom, že Emil umí česky. A to přímo bravurně. Studoval totiž v Praze a prošel smrští všech pražských klubů a pornoheren. Po měsíci domlouvání se na kyrgyzstánsko-české pomoci, jsem tedy nakonec přijal nabídku k přespaní v jeho bytě. Což má společný jmenovatel v tom, že Emil nejednou nebyl schopen odpovídat na otázky přes net – neboť byl po těžké opici – a zároveň jej prozradilo jeho přání, abych dovezl z česká Absinth.
No a tak jsem najednou po dni stráveném na letištích a ve vzduchu, u Emila na bytě. Já, kolo a červený a zelený Absinth. Nebuďme troškaři. Před odjezdem do hor má proběhnout očista 🙂
Chodím tedy po městě v nesnesitelném vedru a škubu sebou v návalu neúcty k tomuto městu. Ale vzpomínám, že stejný pocit jsem měl z Tbilisi a nakonec jsem objevil starou čtvrť a zamiloval se. Takže prrrr. Počkám s úsudkem na Emila. Kolo už je složené v pustém obýváku a mě jímá hrůza ze vzpomínky na ráno, když letištní služba přivezla pět kol z letadla a moje ne. Vypadalo to zoufale. Nakonec ke mně přišel kluk z Itálie s informací, že taky ještě kolo nemá. Což potěšilo moje chtíče a škodolibost – protože když ne já, tak nikdo! Nakonec se otevřela pekelná brána a naše kola vystrčila růžky.
Fůra fenomenálních kolařů z celého světa se pohybuje městem a koordinuje své síly na zítřek, kdy začíná druhý ročník závodu Silk Road Race 2019. Nejtěžší závod v téhle kategorii a já mám jet do protivky čelem. Nevadí, třeba mi někdo půjčí pumpu … nebo prachy, kdyby něco 🙂
A je-li tahle cesta mojí výbavou nějak výjimečná? Ano to je. Vezu si totiž brýle na čtení. Je to prostě tady. Chci-li luštit křížovky, tak už ne bez brýlí. S tím prostě nehnu!
A teď už konec. Musím trefit domů 🙂
