Ve chvíli, kdy kapela dohrála a vzala si jako výslužku dvacku a kosti pro psa, osiřel sem. Za dokonalé tmy šel jsem do betonového bazénu na nahato a chtělo se mi pod hvězdami křičet štěstím. Sám, nahatej, umytej a ješte na historií polibené části Arménie.
Ráno mne vzbudily straky. Seřazeny na stole do šiku, čuměly na mě jako…. straky! Ty létající krysy mi sežraly ze stolu všechno, co mělo být snídaní. Zvířata jsou tu horší než lidi. Ale spíše je to boj o přežití a zvířata vedou na celé čáře. Brzkým ránem vyrazil jsem ostré do kopce k jednomu z vrcholů mé cesty-klášternímu komplexu Geghard ze 4.stoleti, vytesaného z většiny do skály a aby tomu nebylo málo, tak jej začali kameníci tesat ze skály od shora! Navíc zde bylo po léta letouci dle pověsti uschováno kopí, které probodlo samotného Ježíše! ..Jéžiš.!
Bylo štěstí, ze vyrazil jsem brzy, neboť teplota byla v osm na přijatelné třicítce a cesta se vinula stále ostře nahoru. Hořel jsem nedočkavosti. Poslední levotočivá a Geghard společně se skalním masivem přede mnou.
Z historie jsem tu viděl víc, než za celý život. No tohle byla jiná liga, navíc podpořena tím, ze jsem byl jediný z rána, kdo do monasterie vstoupil. Cely ten masív neskutečné historie tu byl jen pro mne. Opat stál čelem k oltáři a zpíval ranní staroarmenské žalmy, stará paní zametala co se dalo a včelař prohlížel úly pohazené v klášterní zahradě. Nejvíce jsem se těšil na jednu z kaplí, která vyniká neskutečnou akustikou. Stál sem v ní samojedinný a zpíval. Věřte, ze tohle se popsat nedá.
Hodinu po mě začali přicházet lidé. Byla neděle a tak se na ranní bohoslužbu nosila zvířata pro obětování a děti na křest. Zvláštní až pohanské. Okolí kostela zdobí tisíce kapesníčků uvazaných ledabyle na keřích. Prý to splní tajná přání . Nevím. No kdo neměl kapesník, ten uvázal igelitovou tašku, takže to vypadalo jako u nás poblíž obecní skládky. U jednoho keře dokonce leželo nadpozemské lidské hovno, vytřené pravděpodobně jedním z kapesníčků. Zajisté šlo o splněné přání.
Co jsem nastoupal za ty hodiny nahoru, to se mi teď mělo účtovat směrem dolů na Jerevan. Ale jsme v Arménii a já stejně jel jako na houpačce. Pak se ale udělala na vršku kopce plocha a…..pode mnou v dáli stál Jerevan. Veliký a široký jako moře. Ani se mi do té vřavy nechtělo, ale nebylo zbití. Tak tedy brzdy povolit, nasadit helmu, klesáme o 1000 výškových. Vzhůru na Jerevan!!
Pavel Kadlíček
Hudbofil, cyklofil a lidumil