Share this post on:

A tak jsem přejel hory, doly, černý les a rozloučil se se smutkem v srdci s národním parkem Sierra Cazorla a Segura. Tohle byla asi nejhezčí třešnička na pekelně vypečeném dortu. Městečko Siles, jakožto výstupní i vstupní brána do parku, mi mělo posloužit jako noclehárna. Tři kilometry před městem se rozkládala v lese relaxační zóna plna lavic, stolů, grilů i jezírka na koupání. Tohle bylo rajské místo se vztyčeným ukazovákem. Tohle jsou totiž přesně ta místa, která ukazuji “pojď brouku pojď, tady ti bude dobře,… jako v ráji” No a při svitu měsíce se z toho místa stane meeting point pro všechny mlaďochy, feťáky, kurvy a běhny, policajty a vášnivce. Ale to by musel být víkend, ne čtvrtek. A tak jsem ulehnul na stůl a zabalil se do noci.
V deset mne vzbudil zvuk spodních basů a já došel názoru, že akce Průser začíná, neboť omladina dorazila na parkoviště. Pak ale začal zpěv, jekot, hukot a ryk a já pochopil, že to jde z města, kde probíhá nějaká fiesta. A tak vám ten koncert alias směs kantilény a flamenca trval do tři ráno. Pak si vzal slovo DJ Jácobo a spustil tak hlasitý set, že začaly padat šišky na moji šišku. DJ Jacobo zvládnul svůj set do půl sedmé. Asi nechtěl nic vynechat 🙂 Vzdálen na tři kilometry od epicentra, stejně sem skoro nespal a ráno jsem navštívil město v deset, abych viděl, co tlaková vlna způsobila. Město spalo. Pochopitelně! V jediné otevřené kafeterii mi dali ku kávě churros a všichni se tuze bavili mým zděšením z noční lapálie. “Slavíme svatého Rodriga… vysvětlovali mi. Tady to jede od středy až do neděle!” … “OK” … povídám. Kde tedy můžu koupit chleba a spol? No nikde, vždyť je svatého Rodriga. Nikdo nedělá! Basta!
Je to vůbec možný? Nikdo nedělá? Jak to funguje? Zkusím po návratu říct v práci, že je svaté Hortenzie a že jdu na pivo. Třeba půjde celá firma taky!
A tak jsem se raději zapojil do Rodrigova svátku. Navštívil jsem býčí arénu a shlédnul jedno kolo nerovného zápasu býk vs dementní hommo sapiens. Ti nejpitomější skákali za bezpečnostní mříže a snažili se zvíře kopnout, praštit, aby dokázali, že mají koule. Moje koule se zase vtahly do těla pokaždé, když býk narazil do mříže. Rána jako z děla. Šel jsem raději pryč, neboť nemám právo eticky kázat o něčem, co je mi cizí. Tady jsem v Andalusii a celá oslava patří pravým andaluským gittanes na koních. Ostré rysy, drsné pohledy, flamenco a úplně jiné životní hodnoty. Pojedl jsem nabídnuté maso – možná už z toho býka a odjel pryč. Svatý Rodrigo už rozjížděl další smršť, zatímco moje cesta opět stoupala po kozích pěšinách do oblak. Směs jízdy a tlačení mne přivedla až k ceduli Hasta Pronto Andalusia a já přitáhnul kolo do kraje La Mancha. Nuže? Co mi nabizíte pane Quijote??

Share this post on:
Avatar Pavel Kadlíček

Author: Pavel Kadlíček

4 Comments

  1. Avatar Pavel Kadlíček

    No já si to předevčírem zkusil taky…a hádejte?!?
    Stůl, lavice, kaluž, zem. Tak jsem při svitu měsíčku rozbil stan, ale nesvítil jsem si červeně, holt takové znalosti nemám…thanks ťop. ?

Comments are closed.