Share this post on:

Byla to strašná noc. Noc, které se říká “Na hovno”. Kromě toho, že strašně foukalo, až myslel sem, že poprvé udělám v houpací síti otočku o 360 stupňů, načež se hned přihlásím s tímhle číslem do Televarieté, tak přišlo ještě něco horšího. Přišel takový ten sen, který vás vyplaší tak, že pak už se jen převalujete. V mém snu mi někdo začal dávat na houpací síť kusy dřev a já se nemohl pohnout. Byl to bleskurychlý útok a já nebyl připravenej. V poslední chvíli mě napadlo rozřezat nožem síť pod sebou, čímž jsem vlastně vypadnul císařským řezem z vlastní sítě. Probudil jsem se úplně schvácenej a do absolutní tmy. Pokud jsem ze sna křičel – omlouvám se okolním zvířatům.
Při dopoledním stoupání do hor jsem objevil zahrádku plnou paprik a rajčat. Bylo liduprázdno, neboli záhodno na kradení. Skočil sem do zahrádky pro dvě rajčata. Než sem ale stačil sednout na kolo, vyletěl z domu chlapík a začal ječet. Blbá situace. Hnal si to ku mně a já se mu omlouval a nabízel Euro (jsem fakt chrt)… no pan skočil místo na mne – do záhonku a začal trhat rajčata, papriky, granátová jablka, cibuli … a následně mi tím nacpal batoh, zatímco já stal se zavřenýma očima a čekal, odkud poletí facky. Ej, svět není zlej!
Měl sem taky těžký úkol. Nechat si zahojit nos, který mam plný strupů z prachu a sucha. Lékárny tu mají v každé řiti. Bylo mi ale jasné, že anglicky o problému nepokecáme. A tak jsem na kus papírku napsal ze slovníku prostá slova: Cabeza-polvo-sequia-lacra-enjundia/pomadao, neboli frňák-sucho-prach-Strup-mast. Otevřel sem dveře od vesnické lékárny a zeptal se, jestli umí paní anglicky “no” zněla odpověď (no co sem říkal :):) přečetl sem jí z papírku svoji zpověď. Chvilku na mne hleděla, až sem myslel, že vezme lepačku ze stolu a jebne mě …. no odvětila “6 euro” a podala mi mast! Bóže, ne všichni jsme z opice!
Odpoledne sem projížděl krajem, odkud jsou pravděpodobně všechna rajčata světa, tolik plantáží sem jaktěživ neviděl. A k tomu miliardy tun lilku a cuket. Mozek křičel “šlohni co můžeš, ale už nebylo kam dávat”. Kamarád Bobr zvrací po jednom rajčeti. Asi fobie z dětství, když musel na maškarní za rajče. Tady se obavám, že by musel políbit příbuzenstvo a odstěhovat se. Mezi tou zeleninovou armádou jsem potkal cyklistu Dana z Brazílie. Bylo to milé. Jel si jen tak na couračku po Španělsku, neboť tu studuje. No konečně někdo na kole. Poradil sem mu, kde nejlíp co čmajzne a tím ho vyškolil na příští rok, kdy chce zajet do Česka 🙂 … jen ať to zkusí!

Share this post on:
Avatar Pavel Kadlíček

Author: Pavel Kadlíček

2 Comments

Comments are closed.