San Florian – Cannebola

Celou noc bubnoval déšť na plachtu zakrývajíci houpací síť, v níž sem spokojeně dudal. I na zvony kostela sem si k ránu zvyknul a už už mohlo byt zaděláno na hezký den. Mračna se honila po obloze a kupodivu dobrou hodinu ani kapky. Počal sem tedy překotně balit a chyběla opravdova milisekunda aby bylo hotovo, kdyz počala se z nebe sypat hovna. Do dvou minut sem byl durch a schovat se na autobusovou zastávku sem šel v lijáku vlastně jen tak z trucu. Pohled na ranní oblohu mi dal za pravdu, ze to bude perny den Vyrazil sem tedy na mokro směr Itálie, krajem friuli-krajem vína a vinic. Jestli sem si měl připomenout jak vypadá slunce, tak jedině tady. A fakt ze jo. Nebylo to tedy nic prančícího, ale pan bůh zaplať za ty dary. Od vesnice Faedis na mne čekalo stoupání z vinicovych 50ti metrů do hor na výšku 1450 a zpět do Slovinska. Hory byly upozaděné do mračen a mlhy a já si pro tu facku jel ze spoda. Na půli cesty v obloze počalo praskat a byl jsem zase před podvodnim světem. Stihnul sem ale naštěstí zastavit pod pristreskem zavřené ekofarmy a liboval si, jak sem tomu běsu úniknul na poslední chvíli. Bohužel se přidal vichr a hnal vodu blíž ke mne, moje šance na přespaní na suché zemi braly za své. Tu se najednou objevil majitel a prý me viděli z domu a jedou si pro me, neboť bouřky budou trvat celou noc a navíc se jim tu potuluji medvědi. Vzal sem tedy nabídku na prespani s povděkem. Dostal sem na místě navíc přednášku o výrobě sýra, vajíčka na kuchtěni a suchou postel. No nebere to! Kor kdyz slysim, co bubnuje na střechu. Tohle byl sakra pech!