Siles – Sierra del Agua

A tak jsem přejel hory, doly, černý les a rozloučil se se smutkem v srdci s národním parkem Sierra Cazorla a Segura. Tohle byla asi nejhezčí třešnička na pekelně vypečeném dortu. Městečko Siles, jakožto výstupní i vstupní brána do parku, mi mělo posloužit jako noclehárna. Tři kilometry před městem se rozkládala v lese relaxační zóna plna lavic, stolů, grilů i jezírka na koupání. Tohle bylo rajské místo se vztyčeným ukazovákem. Tohle jsou totiž přesně ta místa, která ukazuji “pojď brouku pojď, tady ti bude dobře,… jako v ráji” No a při svitu měsíce se z toho místa stane meeting point pro všechny mlaďochy, feťáky, kurvy a běhny, policajty a vášnivce. Ale to by musel být víkend, ne čtvrtek. A tak jsem ulehnul na stůl a zabalil se do noci.
V deset mne vzbudil zvuk spodních basů a já došel názoru, že akce Průser začíná, neboť omladina dorazila na parkoviště. Pak ale začal zpěv, jekot, hukot a ryk a já pochopil, že to jde z města, kde probíhá nějaká fiesta. A tak vám ten koncert alias směs kantilény a flamenca trval do tři ráno. Pak si vzal slovo DJ Jácobo a spustil tak hlasitý set, že začaly padat šišky na moji šišku. DJ Jacobo zvládnul svůj set do půl sedmé. Asi nechtěl nic vynechat 🙂 Vzdálen na tři kilometry od epicentra, stejně sem skoro nespal a ráno jsem navštívil město v deset, abych viděl, co tlaková vlna způsobila. Město spalo. Pochopitelně! V jediné otevřené kafeterii mi dali ku kávě churros a všichni se tuze bavili mým zděšením z noční lapálie. “Slavíme svatého Rodriga… vysvětlovali mi. Tady to jede od středy až do neděle!” … “OK” … povídám. Kde tedy můžu koupit chleba a spol? No nikde, vždyť je svatého Rodriga. Nikdo nedělá! Basta!
Je to vůbec možný? Nikdo nedělá? Jak to funguje? Zkusím po návratu říct v práci, že je svaté Hortenzie a že jdu na pivo. Třeba půjde celá firma taky!
A tak jsem se raději zapojil do Rodrigova svátku. Navštívil jsem býčí arénu a shlédnul jedno kolo nerovného zápasu býk vs dementní hommo sapiens. Ti nejpitomější skákali za bezpečnostní mříže a snažili se zvíře kopnout, praštit, aby dokázali, že mají koule. Moje koule se zase vtahly do těla pokaždé, když býk narazil do mříže. Rána jako z děla. Šel jsem raději pryč, neboť nemám právo eticky kázat o něčem, co je mi cizí. Tady jsem v Andalusii a celá oslava patří pravým andaluským gittanes na koních. Ostré rysy, drsné pohledy, flamenco a úplně jiné životní hodnoty. Pojedl jsem nabídnuté maso – možná už z toho býka a odjel pryč. Svatý Rodrigo už rozjížděl další smršť, zatímco moje cesta opět stoupala po kozích pěšinách do oblak. Směs jízdy a tlačení mne přivedla až k ceduli Hasta Pronto Andalusia a já přitáhnul kolo do kraje La Mancha. Nuže? Co mi nabizíte pane Quijote??