.. že Korsika bude lehčí než Sardinkovské peklo. Ani náhodou. Tenhle ostrov tvoří jen a jen hory. A pěkně vysoké. Vedro mi málem utrhlo hlavu a poprvé na cestě jsem musel volat na lidi, jestli mi dají vodu. Dali mi vodu a k tomu pivo a koláč. Jak se znám, začnu úmyslně odlívat vodu a škemrat o pomoc. Máma říkává “buď hamyžnej a nenažranej, to tě nezabije ale posílí .. a lidem neubude”. Od čtvrté polední jsem drtil stoupání na Col de Bacinu a zakončil jej v osm. Bez vody na umytí a mezi obřími balvany rozbil jsem bivak a užíval jeden z nejhezčích pohledů z houpací sítě na zasněžené špičky hor. Hned ráno jsem udělal kompletní očistu těla i duše pod vodopádem. Došlo mi mýdlo, ale zbyl mi jar..pění to stejně, tak co. Myslím že by ze mě měla anglická babka radost. Kluk ze škatulky! Celý den jsem jen cítil tlukot srdce z nádhery, kterou jsem projížděl. Neodolal jsem ani kávě ani croissantu, ani sezení s místníma při pastisu. Já ty Frantíky prostě miluju, málo platný. Hlavním dojmem z dnešní nádhery nechť jsou pověstná korsická prasata, která jsou prostě všude. Před 200. lety je tu prý hojně vypustili a teď se jich nemůžou zbavit. Bylo to milé, vyletět vždy ze zatáčky a skoro trefit podsvinče. Jelikož jsem byl vymydlenej po zmíněné koupeli, nemohlo mi prchající prase nadávat že jezdím jako prase! To bych neunesl morálně.. A taky sem přejel hada. Někdo ho načal a pravděpodobně by to udýchal. Ale pak sem přiletěl z kopce já a hvízdnul sem ho rovnou na hlavu. Oba jsme pro tenhle den rostli, až jsme se potkali.. A já vyhrál!! Zítra třeba sestřelí mě některá z prasečích hlav !! Koloběh přírody se tomu říka a točí se to v kruhu. Prasatům zdar!!
