Byl-li by svět v pořádku, pravděpodobně bychom se touto dobou připravovali na milovanou tradiční podzimní smršť jménem Listoprďák.
A byl-li by svět v pořádku, připravovali bychom se tradičním tréninkem, neboli bychom pili fůru alkoholu týden předem – to aby si tělo zvyklo, že svět zanedlouho opravdu v pořádku na pár dní nebude. Je to ale horší, než kdy kdo plánoval a nám se rozsypaly noty. Po deseti letech tedy prosvištíme oním datumem bez muzicírování a chata pod Helfštýnem si možná odfrkne.
Ale co, rok uteče jako voda a Bůh je nám svědkem, že se uhrajeme příště do úmoru a do foroty – člověk totiž nikdy neví….
Přejeme všem Listoprďákům hodně radosti, zdraví a sil do příprav, bo už za pouhý rok to bude zase jedna z nejlepších sport/kultur akcí ever