Nebyl sem nikdá v Českém Krumlově. Prostě ne a ne a ne. A tak jsem si přivstal, vydrhl si tesáky a po chvíli se ocitl v opravdově nejkrásnějším městě téhle země. Okamžik, kdy stojím na hlavní krumlovské štráse, plné historie a kouzla a stojím na ní zcela sám osamocen, bude asi okamžik, který mi bude závidět fůra lačných turistů, jen co je do města zanedlouho pustí, aby se navzájem ušlapali.
Vltava mne neopustila až do Zlaté Koruny, od níž jsem se odtrhl do zelených luhů, abych našel rodiště jednooké mlátičky z Trocnova. Monumentální památník a ještě monumentálnější místo porodu paní Žižkové. Byl to stejně kabrňák ten Honza. Vidět mono a ještě se mlátit jako terminátor Vémola, bez podpory marketingu a steroidových pochutnáníček.
Lehký déšť mne donutil šlápnout do pedálů a čarokrásné Třeboňsko mi kmitalo kolem očí. Poletoval jsem borovicovým hvozdem, neboť jsem měl jasný cíl, na který jsem se těšil jako batole na matčin prs.
Najít lesní osadu New York a Paříž!
Vše se záhy splnilo a má cestovatelská duše se bahnila ve spokojenosti. Vidět kus světa v jednom borovém lese,…to šetří čas i prachy.
Využil sem zkratky přes rakouské sousedy a zamňoukal si pod střechou kiosku v absolutně liduprázdném kempu Osika. Předpověď mi na telefonu ukazovala že být pod střechou na noc bude ta nejlepší volba a navíc mi do předpovědi vyskakovalo reklamní okno s textem, že Ježíš mě má rád.
S touto informací se mi echt líp usínalo!
