.. že to musí začít na jedničku . A taky že ne. Nešlo ani tak o to, jak přežít 17 hodin v autobuse v pozici embrya.. Což je pozice, na kterou sem již lehce pozapomněl. Ale dalo se přežít. No co se přežít nedalo, byl příjezd na nádraží Tiburrtina. Původní vize “nádraží v parku” vzala rychle za své a nádraží přeplněné Exoty všeho druhu mě hned přijalo. Jako bílou krysu mezi černýma. Vhodny název zní “narušitel” 🙂 …a když sem navíc vyložil kolo z krabice pokoušeje se ho složit za asistence devíti lidí ze Senegalu – zjistil sem, ze je proražený plast!! Kolo ještě nejelo a už mám defekt. Vše sem ale po dvou hodinách na otevřené scéně opravil a mohl tak vyrazit na tour po věčném Římě . Vše zakončené v apartmánu s nejlepším výhledem jaký sem si mohl přát, včetně vína a jídla. Díky Jančo a Patriku… Jsem dlužníkem
