Bůh se hádal s ďáblem přímo nad jezerem Como. Ba co víc. Přímo nad mým stanem si to vyřikávali. Jinak si takovou bouřku, včetně světelných efektů nedokážu představit. Nebo měl Bůh narozky a hrála mu k nim Sepultura. Stan mi skákal zleva doprava, pod podlážkou stanu proudíl dešťový potok a z horní části stanoveho tropika kapala co tri minuty kapka do mého frňáku. Mohlo by mne to znervozňovat, ale nestalo se. Důvod byl prostý. Byla jím sedmička červeného za úctyhodných 1.15eu, ze ktere jsem se lehce líznul. Víno za 1.15 je uz ve své podstatě tak odporné, že jedinou šanci jak zapomenout na jeho pachuť je ho vypít. V jednu chvili jsem se dokonce přistihnul, kterak ve chvili největšího bouřkobití chtěl sem otevřít stan, abych překontroloval kolíky, ale usnul sem, se zipem v jedné ruce a botou v druhé. Únava a chlast=slast! Obloha nevěštila nic dobrého ani ráno, tudiž sem neměl důvod pospíchat. Šel jsem do obchodu s jediným cílem-udělat si pohádkovou snídani. Prošel jsem market asi 562x tam i zpět, až sem se cítil jako Laďa Hruška když bonzoval Nově a nemohl jsem najit nic do tří eur. Nad tři eura by to již nebyla pohádková snídaně, nýbrž hovadské obžerství. A tak jsem koupil mléko, nutelu, bagetu a jablko. Zabodnul jsem u stanu nůž do nutely a snažil se prijit na to, proc ji Amálka tak miluje. Kdyby to mělo alespoň salámovou příchuť..Po vypiti litru mléka se pak vrátila noční bouřka do mého břicha. Po návratu z tureckého zachodu musim chtěl nechtě pronést apel k mužskému pokolení. “Chlapi, nabádám vas, aby jste si pri čapění na tureckém záchodě hlídali svého cvrčka. Já osobně sem si už potřetí načůral do boty” Naštěstí tam bývám v nazouvakách a na boso – tak to pak muzu vzit hadicí i s nohama. Tolik moudro! Vyrazil sem smer Chiavenna. Naposled jsem se okoupal v jezeře a ve skrytu duše záviděl místním labutim, že se mohou nechat krmit zdejší smetankou. Až bude nejhůře, ušiju rodině labuti kostýmky a budeme kejhat podél Coma. Za jezerem jsem našel starou římskou cestu a vydal se do hor po ní. Bylo jasné, ze dříve nebo později začnou padat z oblohy hovna. Obloha měla tmavě černou barvu a hory byly schované ve šlehačce. A taky že jo. Chiavenna mne přivítala prvotřídním lijákem, který neustaval ani po třech hodinách. Jediné misto na nocovani byla stará hala u nádraží. Dřepěl sem tam dvě hodiny v oderu močoviny a psích hovinek s jasnou vizí, že jsem pěkně v hajzlu. Liják neliják, zkusil sem znovu město s přicházející nocí, ale vsechny parky, nádraži a stadiony byly na řetěz.. a já na provaz. Už pomalu zase začalo čvachtaní v botech, když mne najednou zastavil jakýsi boží syn a prý, ze vidí v jaké jsem kaši a jestli nechci na hostel. Tady je hostel?? Kde?? On zvedl telefon, objednal, zajistil, ukázal a zmizel…Náhoda? Osud?? Rozhodně si lebedim. Venku pořad leje, zitra má dokonce opět sněžit, ale to je mi teď jedno. Teď mám totiž postelové hody!!
