Naše další cesta končí a já jen musím ve skrytu poděkovat, že dala si mi zase šanci ukázat ti opravdový svět, být ti po boku když to bolí, chránit tě, krmit tě, odhánět komáry, zakrývat tě ve stanu či půjčovat ti svůj jediný suchý ponožky. Tak strašně život letí a ty už mi dáváš najevo, že kolo do kopce chceš si táhnout sama, neboť tak to v opravdovém životě chodí. Jsem v jistotě, že jednou tě s brekem předám do náruče někomu, jakožto nejlepšího parťáka a holku do nepohodlí. Vlastně tomu budoucímu týpkovi trošku závidím. Mám tě moc rád děvčátko moje ,…a třeba příští rok?
