6.-8.9. – Kyzyl Suu – Karakol

Těch padesát pátečních kilometrů do Karakolu jsem zblajznul skoro jako malinu. Tuhle trasu v obráceném gardu jsem jel před čtyřmi týdny a nemusel jsem se tudíž zabývat čuměním vlevo a vpravo. Cíl alias peřiny byly taky jasné. Hostel B&H kde jsem stravil na počátku své cesty dvě noci a kde mám pořád rozvykládáno s místním dědou. A tak jsem kolem jedné mlásknul bankovkou na barovou desku a objednal si rovnou dvě noci.. “..ááá, to jste vy? Tak už jste byl všude, že jste zase na samém konci Kyrgyzstánu?“… “ještě mám kam se vrtnout, ale napřed si u vás sedřu kůži ve sprše a pak si zajdu koupit na bazar sandály jako náhradu za ty, které mi nedávno v řece uplavaly…” Byl jsem naprosto spokojený až přešťastný v teple a zároveň klidný z pocitu jistoty, že mám dvoudenní plán. A ten zněl jasně. Loudat se po Karakolu zmíněné dva dny, navštívit bazar a hlavně zvířecí bazar v neděli a především, nafotit všechno, co bude se jevit jako bizardní, blbé, odlišné a lokální způsob žití degradující. Byla ovšem neděle a já se vracel plnou maršutkou ze zvířecího trhu: “Ahoj, já sem Kazul… povídá mi anglicky místní, očividně student. “Byl jsi na malbazaru?”…tak se přezdívá zvířecímu trhu, víš? “Byl. A popravdě, jsem z toho tak nějak smutnej… Byl jsem i na místním obchodním bazaru a výsledek je stejný”….povídám s trochou pohrdání v hlase “to nemůžeš tak brát, smál se… tohle není Evropa. My jsme jednodušší, žijeme jednoduše a děláme vše co nejjednodušeji… ”Život našich lidí se nezmění.Ono to vlastně tady v těch podmínkách ani nejde… usmál se, poděkoval mi za návštěvu Karakolu a vystoupil. Sedl jsem do jediné lepší kavárny plné turistů, objednal si kafe a přemýšlel nad tím, kde se ve mně vzala ta drzost poukazovat a snažit se fotit jejich odlišnost a chudobu. Chtěl sem nafotit absurdnost obřího bazaru pod širým nebem, plného lidí ječících jeden přes druhého, abych nakonec pochopil, že se tam dá sehnat absolutně všechno a pokud ne tak platí: dejte mi minutu a já to seženu! Každý se objímal, každý se zdravil a jídlo v temných uličkách bylo excelentní. Kdyby jim tam developer postavil Shopping park, asi by naráželi hlavou do zdi a návštěva největšího malbazaru na západní straně Kyrgyzstánu vyzněla ještě divněji. Pochopit, že tady se nejedná o zverimex a hlásat tu o právech zvířat bylo o přesdržku. Tady totiž šlo o přežití a o nákup jídla pro rodinu v původním a starém procesu. Případně o pokus o nákup toho nejlepšího samce či frndy do stáda a tím o možné navýšení bohatství a rodinného rozpočtu. Jakýkoliv řev zvířat byl bez odpovědi. Čirý postup nákup prodej kudla jídlo po staru se vším všudy. Žádný Kaufland a Lidl. Tady maso chodí a před sežráním se poplácá po prdeli.. Nepřežil bych v případě války ani týden… ani týden! Když sem se vrátil na hostel, čekal mě už děda a chtěl si zase povídat. “tak co? Viděl si co si chtěl? Byl si na malbazaru?” “ byl povídám”… a víte co bylo zpětně nejhorší?, když přijel autobus s turisty z Holandska a ti, než vešli na bazar zesraný od zvířat si nazuli igelitové sáčky na boty a vytáhli foťáky kroutíce hlavou ve stylu “mein gott…”… a drželi se při tom skoro za ruce v domnění, že jsou v samotném pekle…” “..co ti vědí o životě.. odvětil děda, leda hovno, duraki….” “Leda hovno”!……říkám já