Cesta vedoucí z francouzského Lyonu domů, přes pohoří Jura, helvétskou pahorkatinu a sakumprásk “Deutschland Bundesland”
Původním záměrem bylo projetí GTJ, neboli Grandes Traversées du Jura z jihu na východ. Tahle v úvodu 400km dlouhá vlásenka magickým pohořím, které se rozvaluje a přetéká hranici se Švýcarskem je variantou, kam se ukrýt před momentální bláznivostí světa. Takřka liduprázdné bukové lesy, starobylé vesnice a podzimní odér s flaškou francouzského červeného v batohu – toť domnělá romantika.
Ale člověk míní a Bůh mění. Po třech dnech mi spadnul na hlavu i tělo panel v podobě únavy, soplu a nechutenství ke všemu, natož ku šlapání na kole. S povděkem jsem zvolil variantu GTJ v podobě malých cest a šotolin a dnem i noci přemýšlel nad rychlostí a následky nakažení bájným Covidem XYZ…
Pátý den jsem ale přišel na pravděpodobně dobrou kombinaci vína, léků a modliteb a vše bylo naštěstí ze zdviženým prstem zažehnáno. Přesto jsem se již nedostal do tempa ani nálady.
Samotná německá odysea pak jen dopočítávala dny nudy v oblasti perfekcionalismu a celodenní a každodenní hru na honěnou, se skupinami germánských důchodců na elektrokolech. Gutten táááááág….
Tahle cesta měla ještě jeden malý podtext. Měla sloužit jako vodítko pro jednu z mých milovaných zpěvaček – EPunch, která počala rodinu ve zmíněném Lyonu a které jsem po příjezdu vysvětlil, že důležitým smyslem mé cesty je zjistit, jak smysluplné by pro ni bylo – v případě nouze – vyrazit za mámou do Olomouce na kole, bylo-li by nejhůře.
Jako explorer, průzkumník a badatel jsem ji tak mohl po dvanácti dnech cesty a se soplem na hubě ubezpečit, že cesta letadlem je pořád rychlejší a pokrokovější……
Ještě že mně má !!
