…ještě pořád se můžu vykakat komfortně, ještě pořád se můžu natáhnout u telky, ještě pořád se můžu přehrabovat v ledničce…Ale v břichu už škrundá od neurózy.
Můj milovaný servisman Kamil Tomanovic aka Bicycle Doctor mi moji kobylu prohlídnul, poplácal po zadku kolo i mě a pronesl lakonické ” to kolo to ujede, ale ty už si ztrouchnivělej”…A dal nám obě pusu na čelíčko a řídítka pro šťastný návrat.
Mara Fichtlovic mi prozměnu vmáčknul slzu do oka, když mi kamarádským darem pověnoval tři balíčky sušeného masa, což muselo stát bratru trilión. Ale je to prostě kámoš, který mi nevědomky podaroval šanci na záchranu, pustil li by se do mne ta svině krokodýl. I krokodýl totiž ví, že to sušený maso bude lepší než moje smradlavá noha..
A navíc se tím sušeným masem dostává do pozadí můj gurmánský set z Vitany, proložený tatrankou a hráškovou polívkou…Prostě Pohlreichoviny jako prase!!!
Je tedy sbaleno a čeká se na pilota. V Kostarice teprve začíná den a můj ubytovatel ve městě San Jose – Rodrigo Rodriguez ještě netuší, že mu vezu lahvovýho Bernarda a hašlerky.
Bude jistojistě nadšenej:-)
