Tohle bylo prostě jedno rychlo – rozhodnutí, rychlo – balení a rychlo – pelášení na vlak směr Berlín.
Pětidenní cesta z téhle historicky temné metropole vedla jak jinak – kolem zbytků té příšerně absurdní a debilní zdi a pak už jen a jen kopírovala kultovní řeku Spree, čili Spréva. A to až na samou hranici Šluknovského výběžku, z něhož to bylo přes malebné, kůrovcem a ohněm pobité České Švýcarsko na dostřel do Ústí na vlak.
Chtě nechtě. musím milí němčouři přiznat, že to tam máte fakt echtovní a že ty vaše borovicové lesy, šotolinové cesty a nádherný jezera mi zůstanou závistivě v žaludku na dlouho. Danke!!
