Tímto jsem se ocitnul ve vodách doposud nepoznaných. Mám výstavu. Svoji první výstavu. Pravděpodobně taky poslední, ale co…!
Každému z přítomných na zahajovací vernisáži jsem vysvětloval, neboli se obhajoval: “…voe, já přeci nejsem rozený fotograf, já to jen mačkám. Co si kua čekal?! Akty?!…Dyť já přeci jezdím na kole, a do stanu za mnou akt nepřijde, ty voe…”.
A byl jsem taky nervózní. Strašlivě nervózní. Ale ve chvíli, kdy Jithóš začala bejkat do mikrofónu a naše duo vneslo do všech koutů hudební uvolnění, – můj žaludek se uklidnil. Ono, kdo by taky nebyl nervózní, když o vás má někdo před lidma mluvit. Někdo – o vás!! Poprosil jsem Flajsu, aby něco řekla – to jo. Dyť ona o mě ví absolutně všecko. Ale to taky mohlo být na škodu. Mohla tam klidně vyklopit, kde a kolikrát jsme se spolu opili a moje máma by z toho dostala padoucnici! Ale Flajsa má fištróna a tak tam nalhala o mě tolik pozitiv, že se mi z toho rozvazovaly suky na šňůrkách od bot.
A tak to tedy nějak vyšlo. Obecenstvo naslouchalo, korzovalo, víno popíjelo a já jen tak bloumal protiproudem, odpovídal na dotazy, chechtal se a plácal se….a bylo mi fajn. Fajn, protože tam byla moje máma a můj brácha a moje rodina…. a vůbec všichni ti moji nej….a já měl pocit, že to co dělám má smysl. Howgh
A ti z vás, kdož máte chuť ještě výstavu okouknout, tak je čas do 24.3 / od 9 – 17:00 mimo víkendy. (mimo otevírací dobu po domluvě)
