Byl to setsakramentsky silný a těžký den. Pro benefiční kasu bylo potřeba benefičních peněženek registrovaných Listoprďáckých běžců. To bylo sice jasné mě, ale ne počasí. A tak na Listoprďák padal déšť od samotného rána a moje plány dostávaly na frak.
Naděje ale umírá poslední, že jo. A ta moje prostě nechcípne nikdy. Listoprďáci jsou totiž natolik otrlí, že nějaká voda, zima a sopel je nemohly odradit. Navíc jsou to persóny s velikým srdcem a tahem na branku. Nemusel jsem o naší benefici Kola Dětem ani moc kvedlat, neboť vše pochopili na jedničku a posílali ratolesti s prašulema v ruce hned u startu. Večerní koncert vše vygradoval a já si mohl oddechnout. V benefiční kase bylo neskutečných 3870 ká-čé. S mým honorářem za přednášku na zlínském festivalu je celková suma cirka 6 000 korun a můžu s klidem ječet že: “první kolo pro caparta je domáááá”:-)
Vezmu li závěrem v potaz ještě fakt, že moje dcera absolvovala svůj první závod v životě a hned si šla pro placku – nemůže se nikdo divit, že jsem se vrátil domů až k páté ranní. Jo, hrdý otec se musí o radost dělit:-)
Děkuju Listoprďákům a kapele za podporu. Moc a moc
