Já fakt miluju dětský svět..

..tomu se nedá nikterak bránit. To člověk alias rodič musí přijmout. Přijmout a mnohdá se i zamyslet nad zbytečnostmi, které to dospělé bytí pronásledují. Příkladů by bylo na tisíce a ten můj dnešní se týče přežití.

Udělal sem si kafé a u něj se rozhodl zapojit Amálku do úvahy nad možností okamžitého úprku z domu v případě požáru, zemětřesení a nedej bože války. Byla to úvaha zcela debilní, podpořená venkovním počasím a touhou vidět své dítě, kterak si dá okamžitě do komínku to nejdůležitější pro případné přežití. V prvním okamžiku moje dítko vůbec nechápalo, proč by mělo v nějakém případě někam chodit, když se jí nebude chtít. Pak vše ale s radostí pojala jako hru a odešla. Měl sem dostatek času popřemýšlet sám nad sebou a svým komínkem. V myšlenkách se mi střídal Gore-tex s Moirou, záruka stanu Hubba Bubba a vařiče MSR který spolkne všechno, sušené jídlo, léky, samo sebou krabička poslední záchrany, dva háčky na ryby, zapalovače, sekera a moře nezbytností. Batohy rozdělené pro dva a stoprocentní boty a…a…a…   A pak přišla moje dcera a rozložila přede mne “ to nejdůležitější”.

Bože, o kolik to mají ty čisté duše lehčí !? Přesně o tolik, o kolik to bude mít táta s mámou těžší:-)