Polštář je ta nejlepší vychytávka na světě. Mazel. Miláček. Kokršpaněl. Prostě, polštář je něco, k čemu se dá utulit k smrti. Samozřejmě, jen v případě, že jste polštářofil a že polštář potřebujete ke spaní. Já osobně polštář miluju a vždycky až na cestě mi dojde, jak moc mi chybí. Po celé rodině, mi chybí asi nejvíc. S ledničkou samozřejmě.
Píšu to proto, že hostel ve kterém jsem spal, měl polštáře dva. DVA! Bylo po deváté ranní a já se do nich pořád ještě muchloval. Ale musel jsem vyrazit a najít servis, kde mi dle úmluvy měli naplnit duše záhadnou kosmickou nanotekutinou, která při píchnutí zacelí okamžitě díru. Zní to jako z pornofilmu, ale je to tak. Zajel sem tedy za klukama z OcioDeport obchodu a praštil jim na stůl své dvě náhradní duše, se slovy “naplnit nepíchací tekutinou až po hrdlo “Ale José řekl, “do téhle to nepůjde, do téhle taky ne….a z tech, co jsou na kole, jen do jedné. Pokud chceš mít dvě komfortní a naplněné, musíš si koupit nové.” Co? Kurva kolik těch duší teda nakonec povezu?!. Včera sem dvě zalepil na hotelu, dvě mám na kole, dvě si koupím, jednu mám v srdci. Když mě chytí policajti, tak si budou myslet, že pašuju duše z Maroka. Nakonec jsem duše pro svůj a Majerův klid koupil. Mohl sem za to mít dva obědy! Nemluvě o tom, že teď možná ty staré duše ze zákonu schválnosti nepíchnu!
Opustil jsem tedy se smutkem kamarádské městečko Baza a vyrazil vstříc největšímu národnímu parku Španělska – Sierra de Cazorla. Jeho velikost a náročnost mi naháni hrůzu a respekt. Ale koho potkám, ten mne za rozhodnutí vyrazit směr Cazorla plácá po zádech, tak uvidíme.
Pohoří bylo daleko a přesto blízko. Čtyřicet kilometru jsem se šoural neskutečně nádhernou krajinou, jako vytrženou z jiné planety. Zásobil jsem se v posledním městečku vším, co by mohlo naplnit můj žaludek po vjezdu do parku. Nepřipadá mi, že bych po nějakou dobu měl narazit na nějakou civilizaci, ne tak obchod! Uklidňuje mne ale, že bude li nejhůře, jsem schopen žrát přes týden pouze cyklo duše, těch mi neubyde:)!
Traser VBT
Možná bych od teď navrhl sázky kolikrát do konce taškařice Pan Latta pichne.
Hynas VBT
No, jestli mu tu nanokosmickou tekutinu nalili přímo do duše, tak se bojím, že s pícháním konec hned tak nebude…ale nechme se překvapit.
:o)
majer
Tak jako jezdit na kole a mít v něm duše… Asi nějaký pravěký kus… No dočkejme času jak se další díl seriálu terminátor latta bude vyvíjet…. Počítám že to bude opět zajímavé až k popukani 😀
Já som malá, malá ťava prochadzam sa púúšťouooo….
Hynas VBT
Před chvílí jsem měl silné vnuknutí, že Ťopan právě zase píchnul a teď to zase odevzdaně a pokorně opravuje. :o)
Tralala VBT
Tu samou myšlenku jsem měl i já. Od hrůzy to ani raději nenapíše. Jsme natěšeni!
Tralala
Moc pěkný blembák plný hroznového vína, pak si tu prázdnou lepkanici nalepit na hlavu. Ovšem kam jinam to uskladnit, že jo? Mňam, přebírám do svého repertoáru.
majer
Ne ne chlapci jsou dvě možnosti za A,musí píchnout aby vyzkoušel čínské duše za španělské ceny, a za B,nesmí píchnout aby po přejezdu nějakého strniska mohl výhodně duše plněné nanomlikem prodat nebo vyměnit za nějaké ten zvanec. Tak či tak to sou nervy … Jak tohle dopadne 😀
Hoňas VBT
A stejně je to od toho Ťopana snobské, že se do takových krásných dálav pustil sám a ani neřekl…? Hned bych jel taky někam. ?