Sevanavank – Martuni

Noc travená ve stanu poblíž příšerné díry, kterou obsadila Vodní police nebyla tou z nejklidnějsich. Možná jsem si myslel, ze ulehnuti poblíž státního orgánu bude dobrý nápad. Ale bylo to jedno . Stejně moc nechápu, co je přesně tohle za složku. Pokutují třeba plavce? Davaš špatně kraula-tu máš flastra?? Nebo rybáře za chlast? Nebo pokutuji dokonce ryby? Každopádně, už z rána mi chodili za hlavou k veliké díře, kam si chodili dřepnout a prdel si vytirali strankama z knížky. Jsem zvědavej na koho vyjde
přebal z tvrdých desek.
Raději jsem tedy vstal, otřepal se, vylezl ze stanu a zůstal opařen zděšením. Boty!! Kde jsou kurva moje sandály??!!
” psi ti je sežrali, ti sežerou všechno” okázal mě jeden z právě se vysraných důstojníků.
Chodil jsem po všech travnich cestičkách a hledal a hledal, až sem je našel. Jedna bota měla úplně rozkousaný zadní popruh a psi sežrali ze sandalu stahující gumy . Kurva! Kurva! Ale dopadlo to ješte dobře.
V noci si mne totiž našla smečka asi 26 potulných psů. Velel jim šedý kapitán jako hora a ten mě ve stanu i objevil. Obklopili můj stan na vzdálenost dvaceti metru a čekali. Jakmile jsem se ve stanu jen pohnul, přiletěli ke mě a štekali a kňučeli a byli z toho na mrtvici. Bylo mi hlavně k smíchu, ze můj stan neměl vrchní plachtu, tudíž nás dělila jen černá síťovina. Přesto psi nevěděli kde jsem. A tak k ránu vylosovali jednoho, který bude hlídat a šli shánět žradlo. Možná tenhle neštastník za nima zvolal” a co budu kurva žrát já?? Sežer třeba ty sandály..” vzkazali mu. A tak se i stalo.
První co jsem tedy hned ráno udělal, bylo pokusit se u vody sešít a vyměnit na botech vše, co se ješte dalo. Hned poté jsem raději opustil místo botofilných bestií a pokračoval v cestě podél jezera. Inu přišel čas na kávu a tak jsem usednul k cestě, objednal kafe , usrknul…práááásk!!! Rána jako z děla! Dvě auta do sebe narazila primo před moji kávou. Nastal úplný chaos, neboť bylo jasné ze tohle nemohla osadka aut rozdychat. Káva mi přimrzla k puse. První vylézá řidič z Opelu, očividně na pohodu, neboť to vzal levým bokem, ale z auta je maďěra. Polevaji vodou řidiče Volhy… A on- starý děda-se probírá, zapaluje si cigaro a vylézá do houfu lidi. A jde ke mě s hlavou od krve… Aby si objednal – bože můj – kafe! Dyť to říkám pořad! Arména nezabiješ a Volhu nazadupeš!!!
Moje cesta se ubirala podél jezera k vesnici Noratus, kde leží od 5.stol. největší světové naleziště Khachkarů na jedné ploše. Khachkary jsou staré pohřební kameny, které v historii představovaly sílu a moc. Chač-Kar znamená Kristův Kamen a jejich velikost a rozloha mi zatajila dech. Celou tuhle šarádu si vzaly na parádu babičky z místní vesnice. Sedí v poklidu na chačkarech, nebo rozházené v trávě, pletou čepice a čekají jako lišky na svého cizince. A tak, bez šance se ji zbavit, si vybrala jedna i mě. A za pětikorunu mi po vyprávěla všechno, co bylo potřeba. Například i to, kterak mělo dojit v 8.stoletÍ k jistě prohrané bitvě, ale mistni lidé na Khachkary návlékli oblečení, čímž navodili dojem obří armády. No a vojsko Cara Klacka se raději strachy stáhlo. Od té doby se jednou za čas oblékají kameny do košil. Takových příběhů měla pro mne paní Karafiátová bezpočet. Pak přišly i ostatní babiny a vzaly si pětikačku za hlídání mého kola. Dojemné a chytré. Ostatně, ta moje babka byla tak stará, ze možná nemluvila o dávné historii, ale pouze o svém dětství.
Pak už mne mezi koupání a šlapanim rozrušil jen jeden ze sta prodavačů sušených ryb podél cesty. A dobře jsem udělal, ze jsem za deset korun koupil. Byla to úplně nej ryba v mem životě – pominu-li vánočního lososa. Ale ten v sobě skrývá nabuzení na dárky, takže se to nepočítá.
Ve městečku Martuni, jsem raději přijal pozváni na spaní od paní na ulici. Místní mne totiž varovali před plejadou psu a možná i vlků ( kecy) a paní mne potkala, jak bez cíle jezdím sem a tam po městě. Za 100 korun mne odvedla do zcela zdevastovaného rekreačního střediska zarostlého travou, kde bydlela i s dcerou a chlapem, který to vše hlídal. Dostal jsem i večeři a fůru vodky a odebral se na pelech, na kterém spal v dobách slávy možná prý rumunský prezident. V tom případě dobrou noc v proprděné perině prezidenta Caucesca!!