Moje tělo si vykňučelo motel. Hlava to neměla úplně v úmyslu, ale ruce zatočily, nohy to podpořily a moje kreditka to zaplatila. Bylo na čase umýt si teplou vodou hubu a řiť stejným mýdlem a stejnou pravačkou, vyprat jemně špinavé spodní i horní prádlo a koupit si flanděru vína na večerní relax v posteli! Mám za sebou další dva překrásné dny, které strávil jsem na nedělních venkovních kuželkách s partou důchodců, kteří mi navíc doporučili úchvatnou pekárnu v městečku Wakefield, kde odolat jejich masovým koláčům rovnalo by se bratrovraždě! Cesta mě vedla směrem k horám přes dvoukilometrový železniční tunel, ve kterém vládla naprostá černo-černá tma jako v Rákosníčkovi a kdyby si tam na mě někdo počkal a dal mi klackem přes tlamu, tak bych se vlastně nedivil. Urousaný jsem zakotvil u omamného jezera Rotoroa, kde poprvé měl jsem tu čest přivítat se se sandflies, neboli krvežíznivou muškou kurevskou. Věděl jsem, že na Jižním Ostrověbudou. Varovali mě! Ale já netušil, že když přijedu v osm večer, tak ty čubky nenažraný ještě nebudou po večeři! Stan bylo jediné útočiště. I tak se mi ale zdálo, že půlmilionu mušek si vzalo lopaty a snažily se stan podkopat. Ráno, když čistil jsem si zuby, zaslechl jsem nádhernou moravskou češtinu a ku své radosti objevil v autě nocující pár krásných mladých lidí – Kačkua Adama. Pozvali mě na snídani (normálně bych toho sežral víc, ale chtěl jsem být galantní jelen) a proplakali jsme celé dopoledne… mušky-nemušky. Ostatně, když potkáte lidiod Vizovic, tak se vám od nich nikdy nechce:)….A tak jsem teď na motelu, mám za sebou echt hezké dny, popíjím víno Montana za cenu dvou tužkových baterek a říkám si, že jestli to celé žáhnu, tak vyjdu nahatej před motel…a když na mě nesedne ani jedna krvežíznivá moucha- našel sem repelent. A pokud sedne, stejně přijedou policajti a nepochopí, že šlo o výzkum! Tohle je pruderní země!