..tak snad jeste veselá příhoda na závěr. Ačkoliv,..záleží na úhlu pohledu kterak je veselá. Váže se ke zmíněné večeři na kterou mne vzal dobrosrdecný chlapík Mauro a jeho kamarádi. Velkolepým finále mělo být tradiční požíraní italských sýrů. Neboli takové degustační nebe. Přinesli talíř a na něm pět druhů sýra. Pro mne to bylo jen pět hermelínu vedle sebe, ale taliani dělali ” óóó a jééé..”a Mauro pravil:.. jsou seřazeny od nejmladšího po nejstarší, …schválně zkus ten nejstarší nejkvalitnější . A já natáhnul ruku, nacpal si jej do huby a sežral. Vsichni mlčky naprázdno polkli a Mauro vzal nůž a každy sýr naporcoval na pět dílů pro každého. Jak sem měl sakra vědět ze se budeme dělit ? Buďte rádi, ze sem vam vůbec něco nechal!!
