11.9. – Kochkor – Jany Aryk

Slunce! Přesně podle předpovědi! Alespoň někdo drží slovo. Výhled z okna na hory byl blažený, no zároveň se po dvou dnech odkrylo něco, o čem se jen špitalo a drmolilo. Slunce totiž nasvětlilo zcela zasněžené hory. Zima udělala další krok k mojí záhubě. A nejen k moji. Zůstaly zpřetrhané plány pro fůru lidí, kterým sníh překazil trek v horách a hledali tím pádem jakoukoliv jinou alternativu. Usednul jsem na kafé v kavárně ověnčené turisty ze všech koutů světa a společně jsme hořekovali nad osudem. Byť nám slunce svítilo na tlamičky, stejně se sedělo v zimních bundách a horečně se stahovaly další předpovědi. Z milionu meteo aplikací nakonec používám výhradně meteoblue.com. Je skoro stoprocentní, což znamená, že chcete-li se potěšit nebo nasrat, vyjde vám vstříc. A tak mi meteoblue naservírovalo, že můj pokus o překonaní Kegety passu může mít trhlinu nejen ve sněhu, ale i v teplotě. Kegety totiž ohlašoval teplotu na dva dny na -12C, s čímž by mohla mít moje větrovka drobný problém. Rozhodl jsem se prodiskutovat cestu přes hory s místními, neboli s “ lokálem” jak tu říkáme s oblibou. A vrátil jsem se do kavárny s chmurnou náladou. Dle místních je Kegeti pass a nejen on, zavřený a přechod je pod sněhem. Ale vše samozřejmě nezaručeno. Měl bych prý raději zvolit delší cestu podél pohoří Al Archa, která je v klidu, pohodě a mám na její projetí pořád fůru času. Dopil jsem kafe, napočítal do desíti a vydal sám sobě ortel. Pojedu cestou v úpatí hor, byť bude delší o cca 200 km. Nebudu riskovat přechod hor, byť si jako chachar z Hané věřím:) A tak jsem vyrazil po celkem malé cestě, nasadil do uší další díl Kmotra a nechal se unášet krásou zasněžených hor, občas využíval zkratek a odboček… Když tu se náhle asfalt po dvacíti kilometrech vytratil a začala opravdu drsná a prašná šílenost. Navíc se kolem mě v pravidelných intervalech přehnala těžkotonážní kavalerie převážející uhlí, ve směru tam i sem a prach v jejím chvostu nesedal ani za hodinu. K mé smůle navíc začalo stoupání a s ním i zima. Čím jsem jel pomaleji, tím víc jsem se mohl nažrat prachu z cesty. Když jsem po dvou hodinách vystoupal na Kizart Ashuu do 2700 byl jsem na pokraji psycha i sil. Odchytil jsem čůrajícího řidiče kamionu s uhlím, narval do něj dotazy a ten se jen řehtal a pleskal se přitom po své špinavé tlamě. ´kamaráde, tohle je jedna z nejhorších cest. Asfalt budeš mít až za 180kilometrů, jedeš po cestě po které se vozí uhlí, neboli černé zlato kamaráde! Jezdíme ráno, v noci, pořád. Toho prachu a náklaďáků se nezbavíš až do konce. A oni ti ve městě řekli, že pojedeš přes Kizart Ashuu? Se divím, protože pak máš ještě před sebou Teo Ashuu a ten je bratru do 3700:)….Joj to víš, tady na kole nikdo nejezdí. Oni nevědí co je pro tebe dobré a co ne. Ale mám pro tebe starou kyrgyzskou radu: říkej si pořád dokola, že je ta cesta dobrá a uvidíš, že tomu začneš věřit”….a začal se chlámat. Debil A tak jsem šlapal a šlapal, říkal si v duchu, že je to super vyňahňaná cesta a nevěřil tomu. Když sem navíc přetrhnul ve stoupání řetaz, pomyslel sem si, že končíme… Ale ne. Bůh má asi jiné plány. Místo které jsem našel na spaní je z říše snů a představ. Teplota ve stanu je momentálně na 2.1C a já mám v záloze už jen bundu a ponožky navíc. Ale to je železná zásoba, ta se nepoužívá. Jako nejlepší vynález na zahřatí rukou tak praktikuji Hot Dog systém, neboli že si střídavě chytím jednou, případně druhou rukou šuldu, protože nechápu, jak může být tahle jediná věc mého těla pořád teplá!