Den druhý

Probudit se v osadě Kosí potok bylo za odměnu a přál bych to každému. Sice mi zuby drkotaly z chladného rána, ale to kafe a poklid hřálo na duši i zadku.

Bylo nutné v rámci pokračování brodit řeku Mži na několika místech, ale bylo to spíše plusové pro rychlejší probuzení. Cíl pro slunné ráno byl vybrán a jmenoval se Svojšín. Znělo mi to tak nějak povědomě, což znamenalo, že vím o tom místě prd a hovno. Nakonec se z toho vyklubal – jak jinak než zámek a k němu přidružený Strom roku 2018. Zámky mně zrovna moc nerajcujou, za což si dávám nálepku barbar a stromy jsou na tom jakbysmet. Zámek je totiž většinou budova co má rohy s hezkou zahradou a strom je zelená bakule s hnědým podstavcem. Vlastně sem vše interpretoval tak, jak bych to asi vždycky nakreslil..Mimo jiné, oněch zámků, ze kterých se zámkofilům až tají dech, je všude vůkol mrtě. Myslím, že jsme jednoznačně zámková velmoc…Ostatně zámky FAB mají své jméno v široširém světě.

Svojšín mi tedy nabídl onen zámek,strom, zavřenou – dle mého názoru kultovku Sydney, ale k jídlu nic. Popohnal jsme tedy oře ku Stříbru, které se vyšperkovalo a nabídlo mi k jídlu Lídl…A Lídl já rád! Stříbro je samo o sobě natolik historické, že se mi z toho zamotala hlava a raději sem prchl kolem Mže ven z města, směrem k vodní nádrži Hracholusky. Bylo nutné minout Plzeň jižní stranou. A Plzeň je věru veliká. A chutná. Proto sem v každé druhé vesnici navštívil zahraniční potraviny pana Ju-Wonga a zakoupil plzeň v plechu. Ju-Wong a jemu podobní stali se na mé cestě zárukou živočišných potřeb jakéhokoliv rozsahu. Díky vám za to! Rozvadovskou dálnici jsem přefrčel nad tunelem Valík. Já totiž hrozně rád někde přefrkávám dálnice a železniční tratě. Do svého skonu pak totiž můžu lidi otravovat v autě či vlaku průpovídkou „tady sem jel, tady vím jak to vypadá…a vy víte hovno“. Takže jen pro vaše info je nad Valíkem taky hovno. Moje:-)

Namířil sem to na podvečer k zámku Kozel, který musí přitahovat kolemjdoucí jako magnet. A musí se tu dobře sedět a dobře popíjet. Navíc krásný rybník a jak jinak – i zahrada. Tady je asi Kozel zahradníkem. To vše samozřejmě v domněnkách, neboť teď bylo vše pod zámkem, ale i tak oku lahodící. Pro účely spánku vybral jsem si lesy nad Kozlem a našel si z důvodu předpokládaného deště lesní přístřešek s výhledem na frkající koně. Mimo jiné – přístřešky jsou moje doména a věru je miluju, neb mne nejednou zachránily. Bohužel se zjevil nějaký nový druh přístřeškového architekta a ten architektuje přístřešky do kruhu – včetně posezení. Měl by se na těch lavkách vyspat, pošuk! Druhý den bych se nenarovnal, případně neohnul, případně umřel…Možná začnu projektovat přístřešky, bude to terno a rito v jednom! A budou v nich peřiny, polštáře a lampička! Tímhle se nesmí šetřit!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Webová stránka