Jojó….

A tak to zase začalo a započalo a nastoupilo a přistoupilo. Letadlo se houpe společně s mým žaludkem někde nad francouzskou Bretaní a v podpalubí pravděpodobně častuje moje kolo ostatní batožiny pikantériemi z cest. A to tak vehementně, až kroutí kufr pana Garfilda madlem.
Mám za sebou okousané nehty ze spoždění na dálnici, okousané nehty ze spoždění letu do Londýna a zbylo li by co na okousáni, pravděpodobně bych se do toho pustil díky spoždění letu na Gibraltar. Nechci se raději ani šťourat v dukladných prohlídkách, kontrolách, obštrukcich a bezpečnostních opatřeních, kterými musí člověk projít a dostat se tím pádem do ješte drsnějšího stresu, neboť tři hodiny na přestup dnes skoro nestačí.
Přemýšlím nad posvátnou dobou létání, par desítek let tomu nazad, kdy se ješte v letadlech kouřilo, pes dostal v letadle misku s vodou, paní Lambertová mohla používat pletací jehlice, pan za ni si krájel Vysočinu kudlou a kapitán měl v kokpitu svoje kolo. Bejvávalo:(
A tak je zatím jediným zajímavým pointem fakt, ze po mem pokusu zaplatit kávu na palubě letadla kreditní kartou, zamrznul platební terminál. Slečna musela provést restart snad všeho, včetně podvozku a osazenstvo letadla se otáčelo do všech stran, který že pocháb nemá dvě libry na zaplacení melty. Ale jen ať vidí….zoufalci…Moje karta je nabitá jako tři minuty po výplatě a pravděpodobně se v ni z radosti nepoznaného tvoří elektrické impulsy.
Samotný přilet nad Gibraltar se asi nedá poradně vyličit. Eroplán totiž musí obletět gibraltarskou skálu a pak ma jen par metrů na to, aby to ubrzdil. Myslím, že ohledně teto destinace si piloti tahají sirku.
Letiště bylo samo osobě prcek a zjištění, ze za mnou – jakožto posledním – zamčeli dveře, to jen potvrzovalo. Pustil jsem se tedy s čelovkou do strojení kola a svým způsobem to byla hra čas. Kemp na španělskem uzemi byl ješte poměrně daleko a hlad a hlavně žízeň blízko. Už už to vypadalo, ze nástrojím svoji kobylu na výbornou, když tu náhle přišlo zjištění, ze mám zasukovany řetěz. Nevím, jestli je ” zasukovany” správný výraz, spíše by se hodilo ” kurva, já nechápu jak se mohly na řetězu udělat tři smyčky”. Ten, kdo tohle zažil ví, ze jde o Rubikovu kostku. Byl jsem po půl hodině úplně černý od oleje a mám pocit, ze jsem dokázal řetězem dokonce dvakrát prostrčíte cele kolo. A nic! Po další půlhodine jsem to vzdal, přivázal přehazku i s řetězem k rámu kola a vydal se směr kemp jako na kolobežce.
Nemohl jsem tušit, ze kemp byl devět kilometru a ze mi tahle monstr jízda zabere více než hodinu. V pustině za městem sem objevil onen kemp a na něm nápis zavřeno! Vratný mi vysvětlil, ze sem přijel pozdě a recepce je zavřena. Pak se mi ale podíval do strhaneho ksichtu, řekl si o 14 eur a otevřel.
Nakonec mi dokonce ješte do druhé ranní svítil čelovkou a radil, jestli mám kroutit řetězem, kolem, nebo hlavou. Společně jsme to proste dokázali. Tomu se říká partnerská spolupráce v EU.
A tak jdu spát s vědomím, jak půl Vortexu bude mlátit hlavou o stůl a říkat si – Proč ten řetěz nerozpojil??!! Kurva, když tam nebyla žádná sponka?!!:):) dobrou