Bylo nemožné nepřijmout pozvání na hubotlachání do Rádia Doupě v Humpolci. Vždyť je to jedno z mých nejoblíbenějších míst, které se snažím neminout, ať už si to na kole šmaruju kamkoliv. Tým Vlastička & Milan je takřka neodolatelný a já absolutně nechápu, proč se z tohoto místa už dávno neudělalo něco jako Motorkářský Pražský Hrad.
A tak jsme dvě hodiny v rádiu mluvili o lecčems a poté jsme pili leccos, abych po probuzení objal zúčastněné a vyrazil směrem k domovu. A jelikož trasu k domovu mám načtenou na stokrát, věděl sem, že nějakou záhadou je Vysočina protkána trasami pouze ve směru sever-jih, ale čáru na východ hledáte marně. A tak jsem zase všemožně improvizoval, což je vlastně to nejhezčí.
Jako nocleh zvolil sem si tu popravdě nejblbější variantu – 800m vysoký vrch Kamenice s impozantním výhledem a navíc hřbitovem Broučků z knihy pana Karafiáta. Zima jako v Rusku, Vichr jako v Rusku, ranní probuzení jako v Říši divů….Prostě čirá nádhera.
A pak už přes Jimramov a Poličku směr domů. Jaro voní, stromy pučí a holky mě domů volají….
