Jsem v půlce poloostrova Nicoya. Končím svým způsobem tam, kde ostatní začínají. Takhle vypadá peklo smíchané s rájem. Varovali mě, že teploty budou extremní a že pokud pojedu v takzvané Dry Season, neboli období sucha, tak umřu na prach. No a nelhali 🙂
Cesty jsou prevážně šotolina a kamení, tudíž každé auto, které mě míjí vychází na stejný ekvivalent, jakoby po mě někdo hodil pytel z vysavače. Vezmu-li v potaz, že moje tělo je jedna velká hrouda potu, tak si ten prach pěkně lebedí a já se bojím sám sebe 🙂
To nebetyčné plus tomuhle místu dodává Pacifik a nekonečnč liduprázdné divoké pláže. Takhle vypadá ráj, … ale probojovat se k němu dá setsakra zabrat.
Navíc musím mít oči pořád otevřené kvůli hadům, kteří tu na mě chrastí ocasem ze všech stran. Poté, co jsem v neděli přejel hadovi ocas a ten se po mě ohnal, jsem na pozoru jako nikdy. Navíc jsem úmyslně přespal na známé pláži Oistenal, kam chodí mořské želvy klást vejce. Sice není sezóna, ale místní tvrdili, že občas některá klade sama a ne v hejnu. Asi introvertka! Nebo možná je to těhotná želva introvertka, kterou zbouchnul nějakej želvák mimo sezonu a pěkně ji tím zavařil! Bylo mi doporučeno čekat na pláži po setmění, případně v noci, případně nad ránem … tudíž furt. Úsměvné bylo, že pláž byla za vesnicí ohraničená oceáem a z druhé strany lagunou, které vévodil nápis Pozor krokodyli!! … A tak jsem tam seděl potmě na kusu stromu a očima lítal ze strany na stranu, jestli vystartuje dřív želva, nebo krokouš. Nakonec nevystartoval nikdo, ale ráno bylo na pláži pár vyhrabaných děr … takže možná fakt někdo přišel a kladl nebo hrabal. 🙂
Každopádně, tohle peklo je surfařský ráj a navíc oáza pro milovníky útěku od civilizace. Jsem v údivu, kdo že tu vlastně pracuje a jestli kdy vůbec. Případně, kde berou prachy na život všichni ti, co tu leží na svých prknech s pivem v ruce tvrdíce mi “kámo, domů už se nikdy nevratím” ….
Až se narodím znovu, myslím že bych měl vylézt z příští maminky tady na tom místě❤️??
