Další dny za mnou, za které jsem najel pouho-pouhých 140km. Musel jsem při večerní očiste překontrolovat, jestli mám obě nohy, bo výkon tomu neodpovídá. Co tomu odpovídá jsou ultra kopce spojené s ukrutným vedrem. Je takové horko, že špagety si uvařím již za tři minuty, protože jsou z toho horka předvařené (to byl vtip.. hahaha) tak jsem si uz nějak zvyknul, že všechno je tu do kopce a z kopce. Všechno!! Včera sem našel neskutečnou dvoukilometrovou rovinku. Bohužel ji opravovali, tak jsem to nemohl rozpálit. Sardinie je mimo sardinky pověstná svými Nurraghi – což jsou kamenné mohyly, které sloužily dávno předávno jako obranný val před nájezdníky. Otázkou mi ale zůstavá, kdo by chtěl kurva takhle kopcovitou zemi vlastnit. Dyť to je na mozek. Odjíždím z vesnice A a na protějším kopci spatřím vesnici B s hospodou. Vyrážím… A po třech hodinách jsem ve vesnici, byť byla čtyři kilometry… Ale 300 výškových dolů a 400 nahoru..a to vše ve 30ti stupních. To musí bavit, no ne??
